Evangelium prokletých

I proto jí přidělí případ, jejž nikdo nechce: smrt profesora Stuarta Barlowa, která se zřejmě neudála nešťastnou náhodou, ale někdo jí napomohl. Avšak nejen jí: během pár dnů došlo k záhadným úmrtím několika vědců, kteří se zaobírali analýzou středověkého kodexu, jež měla vrhnout nečekané světlo na texty novozákonních evangelií, uctívané celým křesťanským světem. Pojítkem mezi vraždami je muž jménem Michael Brand. Muž, jehož už několik let hledá i Leo Tillman, bývalý žoldák, kterému se ze dne na den zhroutil život a on chce vědět proč. Nitky pátrání se sbíhají u tajného společenství vyznavačů jiného evangelia, evangelia zatraceného – Jidášova…

Ukázka z textu
Ztracený kmen tedy. Ne, nikoli ztracený, ale ukrytý: celá pospolitost, která se stáhla ze světa a navršila písek na své stopy, tak aby nikdo nemohl zjistit, že kdy vůbec existovala. Vycházejí ale občas z úkrytu, kdykoli je to nezbytné. Ne všichni, jen někteří. Objasnil to Gassan už za jejího odchodu – posledním výstřelem na rozloučenou.
„Strana padesát tři, seržantko. Jidášův kmen vypravuje do vnějšího světa dva druhy emisarů, aby navazovali styk s ostatním lidstvem: jedním jsou Poslové, druhým Nádoby. Co jsou Nádoby nevím, zato už z textu samého je zřejmé, k čemu jsou dobří Poslové. ‚Vysílejte své Elohim, kamkoli je třeba, tak aby náš lid nikdo nesměl ohrožovat či utiskovat. Nechť překazí záludy všech, kdož by mu chtěli ubližovat, nechť uzamknou jejich oči, nechť navalí kámen na jejich hrob. A tyto jejich skutky budou spravedlivé a svaté v očích Božích.‘ Poslové, to byli posvěcení zabijáci, seržantko. A já myslím, že tomu tak je dosud. Myslím, že to byli oni, s nimiž jste se střetla.“
„Svině,“ zamumlala jen.
Gassan zasmušile kývl. „Mějte na paměti, že jejich rodokmen sahá přes pradědečka Jidáše až k praprapradědovi Kainovi. Možná právě proto se cítí při vraždění jako ve svém živlu. Mají to prostě v krvi.“