Pohádka se špatným koncem

Autor svou typickou básnickou formou překládá "pohádkové" podobenství, v němž sen mnohdy nahrazuje skutečnost a "postavy příběhu se mění jako obloha." I proto si mohl dovolit situovat tento text do jakéhosi bezčasí, ve kterém vypravované útržky dějů, symbolicky se pohybující mezi kapkami deště, stále "nabírají jiný směr" než ten, jenž by mohl být původně očekáván. V Zajíčkově pojetí i touto záměrnou neuspořádaností vše nezadržitelně směřuje k procesu zmaru a zániku, který lze charakterizovat i jako definitivní "zatmění před očima".