Milenci a manželé

Jaká je životaschopnost partnerských svazků v době, kdy se hovoří o "krizi manželství" a ,,éře rozvodů a rozchodů", kdy jako by bylo svízelné zachovat svému protějšku věrnost? Vyčerpává se smysl manželství tím,že jsou v něm zplozeny a vychovávány děti? Nakolik je v moci člověka uchovat svůj citový vztah navzdory nemilosrdně plynoucímu času, který mění jeho vnímavost, touhy a síly?
Tyto a podobné otázky nepřestávají znepokojovat Johna Updikea, poté co existence moderní rodiny věnoval většinu své prozaické tvorby. Také výbor z jeho nejlepších milostných povídek se soustřeďuje na americkou středostavovskou rodinu- a změny či posuny v hodnotách a konvencích během posledních dvaceti let.
První část, volně propojené předmanželské osudy spisovatele Becha, vrcholící sňatkem, je satirou na dobové literární a společenské poměry. Povídky v pravém slova smyslu manželské následují v části druhé a třetí. zachycují rodinu v její každodennosti, ve chvílích pohody, ale i konfliktů, krizí anebo - jako je tomu v závěrečném cyklu o jednadvacetiletém manželství Richarda a Joan Mapleových - v okamžiku logického konce. Právě v míře porozumění, nezpřetrhaných citových pout, solidárnosti a ohledů vůči dětem i rodičům, manželům i milencům leží přínos Updikeova pohledu, jenž je věcným, nemoralizujícím komentářem těchto jakoby autentických příběhů o lásce.