Písně otroka

V prvním zpěvu přichází mezi otroky po práci jejich druh, otrok - pěvec. Nechce zpívat o květech ani dívkách, ani veselé historky či dávné hrdinství. Chce zpívat o utrpení otroků.

Ve dvou následujících zpěvech líčí svůj těžký život a pocity, jaké jsou vlastní každému otroku.

Ve čtvrtém zpěvu si otroci matně potají vzpomínají, že jejich předkové byli kdysi volní.

V následujících pěti zpěvech popisuje otrocké poměry: Otroci nemají práva ani zastání. Mluví jinou řečí než jejich páni, kterým se jejich jazyk protiví. Otrokáři na ospravedlnění svých činů používají slova jako víra, právo, zvyk, mrav, osvěta a pravda. Jejich vlastní děti nepatří jim, ale jejich pánům. Musí bojovat proti jiným otrokům, svým bratrům, a páni, pro které bojují, jsou mezitím v bezpečí. Když se vrátí vítězně z bitvy, vezmou jim zbraně a znovu pošlou pracovat.

Jedenáctým zpěvem popisuje, že nechce zahálet, že by rád pracoval, kdyby si mohl prací zlepšit život.

V dalších dvou zpěvech vyjadřuje své pohrdání nad otroky, kteří podlézají svým trapičům a jsou hrdí když je dávají za vzor.

Ve čtrnáctém zpěvu se oddává snění, ale když zvedne ruce k obloze, řinkot vlastních okovů ho vrátí do reality.

Patnáctý zpěv je nejdelší. Vzpomíná na svůj útěk a život v pustině s další uprchlou otrokyní. Byla to nejkrásnější část jeho života. Bohužel byli odhaleni. Jeho družka byla zabita a on odvlečen zpět.

Další zpěvy jsou velmi odbojné a vzdorné. Popisují význam slova svoboda z pohledu otroka, nenávist k otrokářům, kteří jim přikázali uctívat cizí bohy a jejich strach ze vzpoury, když slyší řinčení tisíce pout.

Poslední zpěvy vyjadřují naději. Popisuje osud jednoho otroka, který se vzepřel a zažehl odpor v srdcích všech. Nabádá k jednotě, protože vidí, jak si navzájem škodí roztříštěností snah. Věští, že přijde krutá válka, po jejímž skončení bude mít svět nový řád, ve kterém si budou všichni lidé rovni.

Zdroj: wikipedia.org