Sbohem, piš častěji a víc : korespondence Lva Nikolajeviče Tolstého a S A. Tolsté.

Manželství Lva Tolstého se Sofií Bersovou trvalo téměř půl století; měli spolu třináct dětí, z nichž pět zemřelo v útlém věku. Tolstoj se ženil jako čtyřiatřicetiletý, Sofie A. jako sedmnáctiletá. Je až s podivem, co tato dívka, jež měla od svatby až do konce života jediný cíl: stát věrně po boku svého muže a vytvořit mu teplo domova, dokázala. Přepisovala rukopisy manželovch románů, prováděla korektury, jednala s nakladateli, dohadovala se s cenzurou, uspořádávala sbírku pro nejhůře postižené oběti hladomoru, která zdaleka přerostla rámec soukromé aktivity; vedla hospodářství, pečovala o děti, a když byl Tolstoj na vrcholu slávy a do venkovského sídla v Jasné Poljaně, stejně jako do moskevského domu, přijížděli hosté z Ruska i zahraničí, reprezentovala a často zastupovala svého muže i společensky. Manželství Tolstých nebylo jednoduché, Lev Nikolajevič postupěm věku přehodnocoval své názory a postoje, jež se mnohdy dostávaly do rozporu/střetu s životem celé jeho rodiny, Sofie A. občas propadala hysterii. Celá léta si manželé neustále psali, někdy i dvakrát denně, a nešlo o dopisy formální: jsou v nich zaznamenány umělecké i filosofické reflexe Tolstého, jeho touha po dokonalosti a obecném blahu. Píše své ženě o každém hnutí mysli, o nejniternějších prožitcích. současně ale v jejich dopisech čteme řádkyx plné starostlivosti o děti, zájmu o všechno, co se týká rodiny, slova uznání.... Nechtějme v tomto dodnes živém dialogu najít odpověď na příčiny tragického konce jejich manželství, ani vynášet rozsudek, kdo byl vinen; čtěme dnes jejich epistolární odkaz jako otevřené svědectví o velkém životě, jako příběh, jehož hrdinové žili předevší pro druhé.
Dopisy jsou uspořádány do pěti částí: Manželské štěstí (1862-1870), Rodinný život (1871-1880), Krizová léta (1881-1890), Léta hladu a trýzně (1891-1900) a Útěk (1901-1910).