Byzantské letopisy

Podle starověkého jména hlavního města, někdejší řecké kolonie Byzantion na Bosporu (později Konstantinopol, Cařihrad, Istanbul), nazvala novodobá věda mocný středověký stát na pomezí Evropy, Asie a Afriky Byzantskou říší.
Dějiny Byzance začínají založením Konstantinopolu Konstantinem Velikým roku 324 a končí dobytím města Turky v roce 1453. Ačkoli Byzantinci sami se cítili vždycky dědici římské říše, je jejich kultura zcela pořečtělá a jejich literatura je psána v řeckém jazyce.
Největšího rozkvětu tu dosáhlo dějepisectví. Byzantští historikové mají zálibu v pestrém sledu neobvyklých příběhů a dějepisné líčení jim nahrazuje starověkou epiku i moderní román.
K vrcholům byzantské historiografie patří Byzantské letopisy (Chronografie), jež sepsal folozof, rétor a politik Michal Psellos (asi 1018 - 1096). U dvora poznal osobně většinu panovníků, o nichž píše. Kromě tohoto díla napsal ještě Krátkou historii císařů, na osmdesát řečí a zanechal rozsáhlou korespondenci. Psellovo vyprávění vyniká výstižnými charakteristikami císařů i vytříbeným klasickým stylem. Po stránce psychologické pronikavosti bývá Psellos srovnáván se Shakespearem a Dostojevským.