Po nás potopa

Román na antický námět zpracovává obraz skutečné krize, která ovládla římský stát v polovině prvního století našeho letopočtu. Autorovým cílem bylo umělecky postihnout podstatu společenského dění, v němž degenerovaly a zanikaly republikánské ideály a vítězila politická koncepce císařství. S citem pro románovou kompozici učinil ústředními postavami jednak zrádce republikánských myšlenek Lucia Curiona, s nimž zavítáme do patriarchálního prostředí senátorských domů i do hodovních síní zhýralého císařského dvora, jednak herce Fabia Scaura, se kterým poznáme nálady plebejských zástupů nebo ruch římských tržišť a hostinců. Prvního z hrdinů katapultuje zrada k politické kariéře, druhého čeká osud hodně odlišný, Kulisy doby, v níž vládl nevyzpytatelná císař Tiberius, který se neslavně vepsal do dějin jako strůjce mnoha krutých činů, nejsou podány nijak jednostranně a černobíle. Příznačné je, že spisovatel svým způsobem projevil Tiberiovi sympatie, když ho nechal rozmlouvat s filozofem Senekou a představil Tiberiovy postoje jako životaschopnější. Senekova bezkrevná, stoická filozofie na principech abstraktního mravního idealismu naopak působí jako cizí prvek. Seneca sice prokáže osobní statečnost, když se přihlásí za obhájce Fabia Scaura, souzeného pro urážku Veličenstva, v soudním procesu při konfrontaci s neúprosnou životní realitou však dochází poražen.