Putování k Beethovenovi

Překladatel Wagnerovy novely, muzikolog Mirek Očadlík v doslovu ke knize v roce 1927 uvedl:„Novela Putování k Beethovenovi má v řadě spisů Richarda Wagnera výjimečné místo. Vznikla v roce 1840 za Wagnerova pobytu v Paříži a vyšla v Gazette musicale. Souvisí s ní ještě druhá novela, Ein Ende´in Paris. Obě pak tvoří dohromady souvislý literární celek, nazvaný Ein deutscher Musiker in Paris.

V době vzniku těchto novel, kdy Wagner v Paříži, kde doufal dosíci úspěchů Rienzim, živořil a živil se skládáním kvapíků a aranžováním směsí a úprav, v této bídě a ponížení byl mu záchranou opravdu Beethoven. Pod řízením ředitele pařížské konservatoře Habenecka byla studována IX. symfonie. Wagner ji vyslechl a otřes, který v něm způsobila, mu ukázal již podruhé v životě cestu k Beethovenovi.

Bezprostředně vznikla jeho faustovská ouvertura a novela Putování k Beethovenovi. Touto literární formou dokumentoval Wagner své tehdejší umělecké názory, jichž je tato novela prvním programovým hlasatelem. Dává v ní promlouvat Beethovenovi svými slovy, dosud jen matně formulujícími plány velkého budoucího uměleckého tvoření.

Aby měla věc větší váhu, prohlásil Wagner tuto novelku za práci svého přítele, hudebníka, jenž v Paříži takřka zemřel hlady. Tím naznačil větší pravděpodobnost vylíčeného, protože on sám neměl v životě příležitosti, aby se setkal s Beethovenem osobně. Celá řada autobiografických narážek, dobových poznámek, a celý romantický charakter této novely je dokladem k poznání Wagnerovy osobnosti v době prvních rozmachů tvoření.“

Novela je skutečně „pouhou“ uměleckou fikcí: oba skladatelé se nikdy nesetkali: Beethoven zemřel ve Vídni 26. března 1827, kdy bylo Wagnerovi pouhých třináct let – Richard W. se narodil 22. května 1813 v Lipsku.