Pekař Jan Marhoul

Nepříliš rozsáhlý román Pekař Jan Marhoul napsal Vladimír Vančura v roce 1924. Román je napsán v duchu proletářské literatury se silnými sociálními prvky a může snadno budit dojem jako oslava chudoby. S využitím mohutnosti svého poetického jazyka se v něm Vančura snaží zachytit tragický život hlavní postavy – pekaře Jana Marhoula, z něhož vytváří pro českou literaturu typ, možno říci až prototyp, dobráckého člověka využívaného, až zneužívaného, společností, která jej dovede na samé sociální dno k jeho osobnímu tragickému konci.

V románu silně zaznívají témata sociální (znázorněná chudobou, odříkáním, opovrhováním lidmi z dolních vrstev společnosti) a proletářské (vyzdvihující určitou krásu lidské práce, pýchu dělníka na um svých rukou, zmínka o využití výsledků práce dělníka majitelem).

Námětem ke knize byl Vančurovi částečně osobní život otce jeho přítele, spisovatele Karla Nového, který byl také pekařem.