Na paměť mým smutným courám

Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako „paměť" v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, učenec a filozof, jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu skutečně obstará majitelka místního nevěstince Rosa Cabarcasová, jeho dlouholeté známá. K očekávanému vývoji však nedojde - učený muž dochází za objednanou panenkou do „pokoutního domu" takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku...
García Márquez neobvykle používá ich-formu i trochu jiný styl, než na jaký je u něj čtenář zvyklý. Důvěrně známá jsou však témata, jimiž se zaobírá: stáří, paměť, samota a láska, život v přístavním městě. Autorova literární hříčka, nové prozaické dílo po deseti letech, má také podobně pohádkové vyústění jako jeho román Láska za časů cholery.