Obratník raka

„Ještě před rokem, před půlrokem, jsem si namlouval, že jsem umělec. Dnes už o tom nepřemýšlím, dnes jím opravdu jsem. Všechno, co zavánělo literaturou, ze mě odpadlo," píše Henry Miller v úvodu své dnes již legendární knihy, jejíž první vydání v polovině třicátých let minulého století šokovalo sexuální otevřeností i radikálností, s níž se autor rozhodl postavit dobovým společenským a uměleckým zvyklostem.
Millerova autobiografická výpověď o životě vykořeněného amerického literáta v prostředí předválečné pařížské bohémské komunity i na samém dně společnosti programově staví proti literárnímu symbolu a konvenci syrovou skutečnost života se všemi jeho extrémy a podobně vyhraněný autorský postoj: nesmiřitelný odsudek moderní společnosti se v ní střídá s anarchistickým a surrealistickým vizionářstvím a touhou po znovuzrození svobodného jedince.
Millerův razantní pokus o očistné gesto a překonání dusivého tlaku industriální civilizace příklonem k „základním skutečnostem života", žitým i líčeným bez jakýchkoli zábran, si získal nadšené stoupence mimo jiné v příslušnících amerického beatnického hnutí, pro něž znamenal významný inspirační prvek; dnes je považován za jeden z milníků americké i světové literatury uplynulého století, v prvé řadě však zůstává živým a inspirativním dílem schopným nadále promlouvat k novým generacím čtenářů.