Naše osada : smutné, veselé i tajemné příběhy Romů

Látku své první knihy (Naše osada, Smutné, veselé i tajemné příběhy Romů) Eliášová čerpala z minulosti, a to 60. let 20. století. Vychází přitom ze vzpomínek na dětství strávené v romské osadě a tyto příběhy pojímá především humorně, až idylicky. Prostřednictvím volby dětského vypravěče se autorka vyvarovala líčit své dětství s nostalgií. Gužka totiž vidí svět kolem sebe (hlavně dospělé osazenstvo osady a vesnice, soužití Romů a Slováků, módní, společenské a technické vymoženosti doby, náborářské akce lákající Romy do Čech ad) překvapivě realisticky a s nadhledem, přitom však není ochuzena o své dětské sny, radosti i starosti. Její povídky ze současnosti charakterizuje snaha postihnout vážnější životní situace, se kterými se dnešní Romové musejí potýkat (rasistické útoky, nezaměstnanost, gamblerství, diskriminace, předsudky majoritní společnosti...). Zároveň však zůstává životní optimistkou, a tak se v její tvorbě stále setkáváme s popisy úsměvných příhod, které by mohly potkat každého z nás.