Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka

Osmnáctiletý Kryštof Rilke (von Langenau) jede s armádou pustou krajinou, všichni jsou unavení. Vojáci vzpomínají na ty, které zanechali doma, a když někdo vypráví o své matce, rozumí mu všichni, i ti, kdo nemluví jeho řečí. Markýz, Francouz, před spaním políbí růži. Rilkovi je to líto, protože on žádnou růži nemá. Mluví spolu o důvodech, které je dovedly do války. Potom se jejich cesty rozchází - markýz dá Rilkovi jeden okvětní plátek z růže, aby ho chránil.
Rilke stane před generálem Šporkem a ten z něj udělá korneta, toho, kdo nosí korouhev. Rilke o tom píše dopis matce, dává si ho do kabátu k lístku z růže.
Potkávají prvního mrtvého.
Na hradě je hostina a z hostiny se brzy stanou orgie. Rilke se miluje se zámeckou paní v hradní komůrce, když ho probudí světlo a hluk. Hrad hoří, Turci ho přepadli. Kornetův kabát shořel v síni. Všichni jsou venku, volají na korneta. Ten vyrazí z hradu později a je sám uprostřed nepřátel. Jeho korouhev vzplane a shoří.
Zabijí ho.