Soubor básní, které Josef Čapek sepsal v posledních letech života, v mezních podmínkách koncentračního tábora v Sachsenhausenu.
Básně vycházejí z konkrétních zážitků i vzpomínek a upínají se k existenciální reflexi údělu člověka vydaného vládě zla. Verše jsou zcela vzdálené optimistickému patosu a rétorice. Roku 1980 byla kniha rozšířena o překlady básní a vydána pod titulem Oheň a touha.
