Tichý život a jiné prózy : povídky, črty, fejetony

Františka Gellnera znají čtenáři jako básníka, méně už jako kreslíře, který proslul zejména satirickými kresbami, a jako prozaika už téměř vůbec ne. A přece Gellnerova próza je hodnota, kterou bychom neměli přehlížet. Tematicky je zaměřena k svéráznému židovskému prostředí, ke ztěžklé atmosféře maloměšťáckého rodinného života a životního stylu, k nerozvážnosti a hazardnosti studentských let. Gellnerova prozaická tvorba patří do druhého období jeho činnosti (většina jeho povídek, črt a fejetonů byla napsána v letech 1911–13), kdy se z autorovy osobnosti vytrácí subjektivismus a individualismus jeho uměleckých počátků a posiluje snaha po objektivnějším pohledu na skutečnost, člověka a život.
Gellner nyní argumentuje klidněji, vyrovnaněji, z určitého nadhledu a příběhy svých „zmoklých“ hrdinů traktuje stejně komicky jako s jistou lítostí a smutkem.
Jako celek svědčí tedy Gellnerova povídková tvorba o tragikomickém životním postoji, ke kterému autor dospěl a který nás nutí stejně soudit jako litovat. V tomto vidění života je základ Gellnerova uměleckého působení, a když k tomu přičteme jeho živelné vypravěčství, dovednost epické zkratky a schopnost zvládnout detail hned komického, hned tragického významu, objeví se nám Gellner jako velký umělec i v oblasti prózy.