Tvář

Do sbírky Františka Halase silně promlouvají nejistoty doby, silná skepse, pocit zániku a zmaru. Lidská tvář působí v tomto času spíše jako nedokonalá maska, jako symbol vymezující lidský úděl, jenž je beznadějně ohraničen délkou svého věku, který nemůže překonat. Podobně jako v celém svém básnickém díle, i tady Halas hojně využívá prvků a motivů, jež jsou toku charakteristické pro jeho poezii. Objevuje se tu například obraz smrti, citová smyslnost, obavy i úzkost nebo intimní přání a touhy, která však jen obtížně hledají své naplnění. V celkovém hodnocení však tuto knihu lze chápat jako podmanivou lyrickou kompozici, v níž je důraz kladen silný emotivní akcent, podepřený přesvědčujícím výrazovým vyjádřením.