Druhý dech habsburské monarchie PODPIS / DEDIKACE Jan Drnek : vojensko-historická mystifikace o tom, jak český národ pomohl zachránit monarchii a česk

Vojensko historická mystifikace o tom, jak český národ pomohl zachránit monarchii a českoslovenští legionáři zachránili svět před bolševismem. Kniha Jana Drnka svým erudovaným zpracováním, množstvím detailů a souvislostí vychází z daných dějinných poměrů a situací. Autor mění oproti skutečnosti vždy pouze jedinou klíčovou událost či rozhodnutí a dále sleduje hypotetické následky této změny, nůžky rozevírající se mezi tím, co se skutečně stalo a tím, co se stát mohlo, kdyby...
Děj knihy se začíná odvíjet na konci roku 1916, kdy umírá starý Rakousko-uherský císař František Josef I. a na trůn uprostřed světové války nastupuje mladý, energický a také pokrokově smýšlející Karel I.
Klíčovou událostí této mystifikace je rozhodnutí mladého císaře nechat se v lednu 1917 v Praze korunovat svatováclavskou korunou. Karel původně vychovávaný k vojenskému řemeslu postupuje rázně, dovede si spočítat šance válečných stran a nedělá si mnoho iluzí. Od počátku se snaží vyvést monarchii z války a provést její zásadní reformu opřenou, mimo jiné, i o Čechy a Chorvaty. To má za následek změnu veřejného mínění v Zemích koruny české a oslabení pozic Masarykovy zahraniční akce i domácí Maffie. Masarykovi zbývá jediný argument a tím je zahraniční legionářské vojsko, jehož nasazení a využití se pak vyvíjí více v souladu s globálními zájmy dohodových spojenců.
Čtenář se stane svědkem heroického úsilí o zachování monarchie a také prastarých principů legitimity v kontrastu s nikým nediskutující revolucí. Čtenář po přečtení poměrně rozsáhlého díla lépe pochopí, proč jsou monarchistické myšlenky a tendence i dnes stále ještě živé a proč byl Karel Habsburský katolickou církví prohlášen za blahořečeného. Knihu je možno číst téměř jako román, neboť osudy jednotlivých postav jsou zde sledovány a proplétány až do samého konce. Čtenář se setká nejen s velkými postavami evropské historie, ale také s prostými vojáky, jako například s Jaroslavem Haškem a generálem Gajdou jednajícími v kontextu pozměněných velkých událostí. Geograficky jej dílo zavede nejen do Schönbrunnu a do Prahy, ale i do Paříže, na rumunská bojiště, ke Zborovu, na sibiřskou magistrálu, do obleženého Carycinu a na kozáckou Kubáň. Čtenář se ocitne v bitvě na Piavě stejně jako v Moskvě, ve Vladivostoku a u Kazaně.
Drnkovo kdyby... se ve výsledném efektu čtenáři jeví jako velmi realistické a uvěřitelné. Autor v knize uplatňuje své vychovatelské sklony, nutí čtenáře, aby se sám zajímal o reálné dějiny, porovnával a hledal v čem konkrétně spočívá ona mystifikace. Aby se vůbec zajímal o historii, neboť jedinec postrádající vlastní i národní minulost, nemá naději utvářet ani budoucnost a stává se její bezmocnou, nevědomou obětí.