Kus dřeva ze stromu poznání : dva muži a jeden televizní seriál, 43 dřevin a kus života

MARTIN PATŘIČNÝ: Na začátku se na Skalce nad Mníškem pod Brdy sešli dva chlápkové. Já jsem tam postavil velkou výstavu s názvem Úsměv a vtip ve dřevě. Jaruška Balková, kurátkorka výstavy, požádala Bedřicha Ludvíka, dramaturga hrané tvorby ČT, ale také autora a režiséra televizních seriálů „Pramenů, Rozhledena a Paměti stromů, který k těm seriálům skládal a zpíval i jejich ústřední písně, protože je také písničkář, - nadále jen Bedřich – aby výstavu uvedl a zahrál pár písní ze svých seriálů.
Byl kársný letní den, sešlo se na padesát lidí, přisla i Maruška Hrušková, znalkyně Památných stromů, Velká a krásná Bára Balcarová nám zahrála na housle. Bedřich o dřevě i o mně hezky mluvil a potom zahrál svou písničku o tom, jak „tam v korunách, se člověk a strom potkají-...
Chvíli jsme pak hovořili, ale nesoustředěně, jak to na zahájeních bývá. Ale potom, během snad čtrnácti dní jsme se sešli a domluvili, že společně natočíme dřevo.
Dřevo s velkým D.

BEDŘICH LUDVÍK: I kdepak, naše setkání začalo dalko dřív, než ho Martin Patřičný mohl zaregistrovat... Všechan setkání všech lidí, kteří se mají setkat, jsou připravována daleko složitěji prorapcovaněji a teprve zpětně může člověk ocenit a vychutnat, pokud ovšem má tu vnímavost, promyšlená řízení Boží či Osudu.