Píseň meče : království Alfreda Velikého

Po uzavření míru mezi saským králem Alfredem a vůdcem dánských Vikingů Guthrumem v roce 878 ve Wedmoru došlo k rozdělení anglických zemí na dvě sféry vlivu - Wessex a jižní Mercie zůstaly podle mírové smlouvy saské, zatímco Východní Anglie, severní Mercie a Northumbrie připadly Dánům. Tak vznikl Danelaw, rozsáhlé území, na němž po nějakou dobu vládli dánští králové. Hranici mezi saskými zeměmi a Danelawem určovala stará římská silnice z Londýna do Chesteru, takzvaná Watling Street.
Přestože se Guthrum obrátil na křesťanství a stal se prakticky Alfredovým spojencem, nelze mluvit o naprostém míru, neboť nadále pokračují vpády vikinských nájezdníků, kteří pronikají do vnitrozemí po Temži. Proto se Alfred rozhodl zřídit na důležitých místech Wessexu burhy, opevněná městská hradiště obsazená stálou posádkou.
Jeden takový burh buduje z Alfredova pověření hrdina románu Uhtred z Bebbanburgu, ale když přijdou zprávy o tom, že Lundene, tehdejší Londýn, obsadili se svým vojskem norští bratři Thurgilsonové, žádá Alfred Uhtreda, aby nájezdníky vyhnal. Bratři Thurgilsonové však vědí, že pokud se chtějí zmocnit Wessexu, musí získat Uhtreda na svou stranu. Je to neklidná doba a Uhtred je nucen zvažovat, do jaké míry je vázán přísahou věrnosti, kterou složil Alfredovi.
Nad Wessexem se však stahuje ještě jiné mračno. Alfredova dcera Æthelflaed je již vdaná za mercijského velmože, avšak krutý zvrat osudu způsobil, že právě ona se stává hrozbou pro království svého otce. Uhtred z Bebbanburgu se tedy znovu vydává do boje a opět zní píseň jeho meče.