Nápady laskavého čtenáře

Nechápu, co tohle mělo znamenat. Z jakého důvodu tohle Viewegh vydal? Aby se ukázal, co všechno přečetl a jak rozumí oněm autorům, že si je dovedl parafrázovat? Ne, ne, tohle mě fakt neoslovilo. Vůbec mě to nebavilo a jen jsem se občas pozastavil nad nějakými těmi perličkami jako na příklad, zda skutečně Helena Zmatlíková ilustrovala jedno francouzské vydání Nesnesitelné lehkosti bytí. Anebo když popisoval, jak "si vyhrnula sukni a měla krásné břicho a krásný chomáč chlupů a já jsem jí na to břicho nakreslil krásnou kruhovou výseč, do které jsem pak stříkal svoje horké semeno jako krásný sovětský kladivář Jurij Sedych." Co mě ale nadzvedlo a ta představa mi udělala nevolno bylo, když se Viewegh přiznal, že si ve vaně hadici od sprchy zasune do pupíku a pak se sytí vzpomínkami na placentu jeho matky.

[302. přečtení, 90. hodnocení, 7. komentář, 61%]

Mně se to líbilo. Tentokrát jsem se bavila. I když si autor dělá srandu z jiných, tak to není nic vulgárního a zle posměšného. Milá parodie ostatních. Je pravda, že se bavíte víc, když víte o čem je řeč. Takže je třeba mít trochu přehled. Nejvíce jsem se pobavila u kapitoly "Váženej pane doktore Moody!", "Love Story", "Můj syn Václav Havel" a ... no vlastně jich bylo víc, tak je nebudu všechny vypisovat.

Dle mého názoru samoúčelná exhibice autora, kterou jsem protrpěla v rámci povinné četby na střední a vracet se k ní již nehodlám.

K této četbě byste měli znát četbu autorů, kterým nebo za které autor píše, povídky obsahují skryté vtipy, a pokud neznáte styl psaní Kundery nebo Hrabala a dalších těžko pochopíte.

Aby se čtenář pobavil nad touto knihou, měl by znát autory a díla, které Viewegh paroduje. Já jsem vše neznala, ale nevadilo mi to. Kniha neurazila, ale ani dvakrát nenadchla.

Oceňuji jeho nápad. Jasně ukazuje inteligenci a přehled. Na druhou stranu, aby z toho čtenář opravdu něco měl, předpokládá se jakýsi a ne zrovna minimální literární přehled. Pak je celková parodie naplněna.

považuji za jednu z nejlepších autorových knih. Psal asi lehkým perem a bez jinde nesympatické snahy zalíbit se. Zde se totiž, ve světě literatury autor cítí skutečně doma a sebejistý. Hodně toho přečetl a dovede si z toho dělat legraci. Ještě kdyby totéž dovedl provádět i se sebou. Jenže to je těžké... dovedl by napsat kapitolu Nápadů jako Viewegh? Ale protože není hezké chtít od lidí víc než můžou, hodnotím vysoko, nejvýš, za královské pobavení. |Je to jako procházka labyrithem křivých zrcadel na pouti literatury.