Podvolení

Přečetla jsem asi 1/3 knihy, a pak už ji jen prolistovala a zavřela, protože jsem se celou dobu čtení neskutečně nudila. Vadily mi explicitní sexuální scény, to nemusím. Navíc jich bylo fakt hodně a příběhu to, dle mě, nic nepřidávalo. Hlavní postava je nechutný, nesympatický člověk. Ani se mi to nechce hodnotit, ale rozhodně knihu NEdoporučuji...

Kniha mně tak vyvedla z míry, že jsem při hodnocení váhala mezi nulou a 5. Ne proto, že je to špatně napsaný příběh ale právě pro jeho uvěřitelnost. Hlavní hrdina je prototyp běžného sráče bez ambicí, který se chce jen dostat pod nejvíc sukní. Co mně ale dostalo je , že takových lidí je okolo většina.

Nedokážu si představit závažnější akt masochismu, než se k Houellebecqovi po předchozí zkušenosti vrátit. A přesto, právě toho jsem se dopustila.
Pravdou je, že kniha je s ohledem na téma určena primárně francouzskému čtenáři. Muslimská menšina je ve Francii dlouholetým neuralgickým bodem. Vůči stoupencům islámu panují silné předsudky, které jim znemožňují se do francouzského prostředí plně adaptovat, ale, na straně druhé, oni o to ani příliš neusilují a francouzské zvyklosti víceméně bojkotují. Proto bych ráda uvedla na pravou míru, že si knihy pro její téma vážím. Je o něm třeba mluvit a ve spojitosti s kontroverzí autorovi vlastní se to evidentně daří.
Přesto, autor není mým šálkem čaje. Ba co hůř, jeho styl psaní mě na osobní úrovni uráží, a spíše než aby ukojil moji literární potřebu mi rozhodil hodnoty krevního tlaku. Obscénní popisy sexuálního života hlavního hrdiny ve "filozoficko-etickém" díle o politice a náboženství zkrátka podle mne nemají co dělat.

Za sebe musím říct, že mě kniha nenadchla. Nápad se zdá zajímavý, ale asi jsem od příběhu čekala něco jiného.

Téma sice zajímavé, ale ta forma mi nějak nesedla. Příliš mnoho suchopárných filozofických úvah a politických rozborů, z věčných poznámek o Huysmansovi mi časem naskakovala kopřivka. Hlavní hrdina spíš pozoruje než prožívá, jeho neschopnost projevit větší emoce nebo vytvořit si hlubší vazby k nějaké ženě, kolegům atd. je fakt tragická. Snažila jsem se najít něco, kvůli čemu by mi mohl být alespoň trochu sympatický, ale prostě se mi to nepodařilo.

Absolutně jsem nepochopila pointu knihy..... Vlastně.... když nad tím tak přemýšlím, nevím jestli to mělo nějaký děj.

"Je tragické, volal horlivě, že iracionální odpor k islámu jim [tradicionalistickým a identitárním kolegům] znemožňuje uznat to, co je zcela evidentní: v tom hlavním se s muslimy naprosto shodují. Ať už v odmítnutí ateismu a humanismu, v nutné podřízenosti žen, v návratu k patriarchátu: jejich boj je ve všech ohledech úplně totožný. A tento boj, nezbytný pro nastolení nové organické civilizační etapy, už dnes nemůže být veden ve jménu křesťanství; to islám, příbuzné, mladší, jednodušší a opravdovější náboženství (...), to islám dnes převzal pochodeň. Z důvodů jako strojenost, úlisnost a hanebné osahávání páchané pokrokáři ztratila katolická církev schoponost čelit úpadku mravů, jasně a odhodlaně odmítnout sňatky homosexuálů, právo na potrat a zaměstnanost žen. Nezbývá než si přiznat, co je zjevné: západní Evropa dospěla do takového stupně odpudivého rozkladu, že není schopná zachránit už ani sama sebe - stejně jako toho nebyl schopný antický Řím v 5. století našeho letopočtu." //
Houllebecqův poslední román není ničím víc než dalším ironizujícím obrazem konzumního prototypa střední/vyšší (i když ve Francii se asi společnost dělí trochu jinak, he) třídy, který se spokojí s příležitostným sexem, polotovarem vhodným do mikrovlnky a občasným zabřednutím do intelektuálních sfér, ať už skrze studia, knihu či společnost. Rozhodně není obžalobou muslimského světa ani nic podobného kousavého, jak se o něm (myslím o autorovi) pořád píše - mnohem víc je další obžalobou dnešní generace odrostlých hippíků, kteří podlehli konzumní společnosti a jediné, co jim chybí z oné "zlaté éry" je nezávazný sex, který se snaží udržovat i v dnešní době. O generaci, která teplo rodinného krbu vyměnila za kariérní růst a najednou jí ten byt, do kterého se po práci vrací, připadá prázdný. O generaci, která ztratila Boha a morálku hledá u významných osobností, zpravidla z jiné éry (protože na ty současné se pořád ještě dá vyšťouchat kdejaká špína a s ní i pocit zadostiučinění).

Mírné zklamání. Málo sexuálních scén, hodně politiky a vaty. Čekal bych, že téma bude zpracováno ostřeji a kontroverzněji, ale bylo to nějaké vlažné. I když se často nic neděje, tak se to ale pořád dobře čte.

„To, že novinářům chybí zvídavost, je pro intelektuály doslova požehnáním, neboť vše co kdy publikoval, se mezitím objevilo na internetu, a připadalo mi, že kdyby se někdo rozhodl některé textů vyhrabat, mohlo by mu to způsobit určité nepříjemnosti; ale možná ne, vždyť kolik intelektuálů ve 20. století podporovalo Stalina, Maa nebo Pol Pota, aniž by jim to kdy bylo zásadně vyčítáno; francouzký intelektuál není vázán zodpovědností, tu v povaze nemá.“

Nihilistická vize konce Francie, potažmo Evropy v nevyřčeném závěsu. Čtení je od začátku poněkud depresivní, nicméně vtipné. Dnes zcela nekorektně pobaví ten povýšenecký tón vůči ženám, ústy a v mysli protagonisty – vypravěče – osamělého muže, muže bez cíle, bez náplně, bez vůle, bez života. To vše přesto, že měl a má poměrně bohatý sexuální život s množstvím partnerek. Jak je vidět, ne vždy to stačí. A i když se považuji za vášnivého čtenáře knih, v autorově podání si jen stěží dovedu představit zbytečnější povolání, než profesor literatury na Pařížské Sorbonně. Jinak je kniha plná úvah o konci, úpadku a rozkladu Evropy. Autor silně kritizuje novináře za selektivní informační a mediální „black-outy“, které zřejmě všichni v současnosti poznáváme v podobě cenzury negativních zpráv souvisejících s migrací a s osobami z migračního pozadí. Kritizuje neschopnost nebo neochotu původních Evropanů se bránit. Kritizuje křesťanství za neochotu postavit se za své původní tradice, mezi jinými právě obranu konzervativních společenských hodnot. Kritizuje v zásadě celý ten společenský marasmus, ve kterém se západní Evropa nachází.

Přestože zatím nejsem rozhodnut, zda si od autora přečtu něco dalšího, kniha rozhodně zanechala hluboký dojem.

Jedno trefné varování nakonec:

„Pro lidi žijící, a úspěšně, v určitém společenském systému je pravděpodobně nemožné představit si hledisko těch, kteří od systému nikdy nic nečekali, a nijak je tudíž neděsí úvahy o jeho zničení.“

Ještě doplním, čteno jako e-book zakoupený z Kosmasu. Kniha bohužel obsahuje množství tiskových / sázecích, chyb. Některá slova jsou spojená dohromady, jinde je mezera uprostřed slova. Hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu, nicméně ta odfláknutá redakce dost zamrzí.

Autor geniálně popisuje možnou budoucnost nejen Francie, ale i celé západní Evropy. Podle mého názoru není v díle upozorňováno na ztrátu tradičních hodnot, ale spíše na to, že si na ně necháme sáhnout. Kniha může nudit svou táhlostí (jako mě), ale stojí za to si ji přečíst. Nasadí vám brouka do hlavy.

Houellebecqův styl psaní mě baví, ale toto dílko tedy nikoliv. Děj neustále kombinující vnitřní pocity, sexuální pasáže a náboženství, ne nutně v tomto pořadí, nicméně stále v různých obměnách, mě prostě neoslovil a nebýt to audio, těžko říci, zda bych knihu nakonec dal. Nicméně každé zboží má svého kupce, takže tím nikoho nechci vyloženě odradit. Asi jsem čekal trochu něco jiného.

Pro mě spíš politický román než scifi. Vyprávěno pohledem intelektuála, literárního vědce, odborníka na francouzského spisovatele 19. století Huysmanse. Hlavní hrdina uzavřený, single, s hlubokým přehledem o francouzských literátech, ale s malým přehledem a chápavostí doby současné, je jen pozorovatelem dění ve Francii, kde se v demokratických volbách docela dramaticky dostane k moci islámská strana a následuje změna systému a podvolení společnosti, pro kterou se zdá být zjevně výhodné se této změně podvolit...
Kniha se mi četla velmi dobře, sarkasmu, pasivitě a alkoholismu hlavního hrdiny navzdory, diskuze o politické situaci Francie potažmo EU tvořící hlavní pasáže knihy byly věrohodně a čtivě podané, zajímavé ale diskutabilní srovnání nenaplňujícího a uvadajícího křesťanství s ambiciozním Islámem, navíc čtenář získává velký přehled literátů a filozofů francouzské historie a navrch pár otevřených erotických scén...
Za mě palec nahoru.

Mé první setkání s autorem.
Musím říct, že jsem zůstal po přečtení celkem jak opařený.
Myslím, že skvěle vystihl úpadek naší společnosti a cestu ven, kterou může plíživě paradoxně využít islám a to zcela nenucenou cestou přes elity.

Super kniha. Fikcia, ktorá môže prerásť do skutočnosti. Samozrejme, možno o osem rokov neskôr. Odporúčam si to však prečítať hneď. Bol som aj na divadelnom predstavení v divadle Arena v BA a nesklamalo ma to. V knižke je to plnšie, ale ak chcete vedieť, o čom to zhruba je, choďte do divadla.

Přečteno po Serotoninu, tudíž jsem alespoň rámcově tušil, co od autora očekávat. Nicméně za mě je Podvolení spíše zklamáním. Čekal jsem sondu do nitra měnící se západní civilizace z pohledu odevzdaného jedince, dostal jsem ji však jen částečně. Myslím, že nejsem vyloženě nenáročný čtenář, nicméně pasáže o Huysmansovi, jak zde několikrát zaznělo, mě nudily. Nevím, absence příběhové linky by mi nevadila, námět je zajímavý, ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že se z něj dalo vytřískat daleko více.

Postava povrchního, znuděného, sebestředně prázdného pokrytce s celkem vulgární sexualitou byla geniální......jen nevím proč s ním mít trpělivost ve vzácném volném čase ??

A číst o tomtéž v bledě modrém co je součástí každodenní české politické reality?? Vydržela jsem to sto stran a budu raději věřit v pevnost byť křehkost křesťanských základů Evropy i Ameriky, které přece jen nevyčpí ani v současně zběsilé a morálně příliš neukotvené společnosti.
Zvolené téma je celkem dobré, ale až zbytečně komplikovaně uchopené. Ne na vše je provokace dobrý nositel myšlenek a ryzích hodnot. V celé té dekadenci, náboženství, ateismu a politické realitě trochu zbloudilo vyznění i přesvědčivost . . .
Komentáře zde jsou zajímavější než příběh sám . . . . .

Podvolení je moje první setkání s Houellebecqem, titul jsem si vybral kvůli mému hlubokém zájmu o věci politické. Ačkoliv Houellebecq předkládá dost neveselou vizi budoucnosti, je v Podvolení hodně míst, kterým jsem se upřímně smál. Co mi ovšem vadilo, byly až příliš grafické popisy sexu. Já vím, že moderní doba a literatura je už taková, ale asi jsem v tomto ohledu přes svůj ne zrovna vysoký věk tak trochu ze staré školy.

Komentování politické situace z docela zajímavého pohledu. Je to solidně vystavěné a vypadá to i vcelku logické, ale je to pochopitelně nadsazené v rámci podpory příběhu. Ale celkově slabší než jsem čekal a závěr mě malinko zklamal.

Autor si dal s knihou asi hodně práce. Je zde věrohodně vylíčen úpadek křesťanství, ale pro mě tedy ne úplně záživnou formou skrze rozhovory s dalšími učiteli, řediteli, Hyusmansem apod. Očekával jsem od románu více, především jsem doufal v konkrétnější vylíčení situace v případě rozšíření islámu, jak ve společnosti, tak v politice, ve Francii. Ale sto lidí, sto chutí.

Po zklamání z Možnosti ostrova jsem od Podvolení příliš neočekával, ale výsledný dojem je překvapivě pozitivní. Houllebecq staví do centra svého románu nespokojeného, osamělého a cynického univerzitního profesora, který má zálibu v literárním díle J. K. Huysmanse a nezávazném sexu s mladými studentkami. Hlavní hrdina je rezignovaný muž středního věku, který se sice s novou politickou a sociální situací po prezidentských volbách v roce 2022 vnitřně neztotožňuje, ale dokáže se svých zásad snadno vzdát výměnou za materiální a sexuální benefity.
Samotné převzetí moci Muslimským bratrstvem je sice dost přitažené za vlasy, ale Houellebecqova kritika společenských poměrů míří poměrně přesně. Na mušku si bere s realitou manipulující média, nezodpovědné univerzitní prostředí i bezzásadové politiky všech ideových směrů. Vláda Muslimského bratrstva pod vedením charizmatického a vzdělaného Ben Abbese mnohým vyhovuje. Konzervativcům slibuje návrat k tradičním rodinným hodnotám, katolíkům zničení sekularismu, levici řešení palčivého problému nezaměstnanosti. Sobecké sledování vlastních zájmů brání mnohým vnímat pomalé ukrajování osobních svobod.
Podvolení rozhodně není prvoplánově protiislámské, ale je to román o současné Francii a jejích hlubokých problémech, o rozpadu mezilidských vztahů, o cynismu, pohodlnosti a nezájmu o své okolí. Politický islám nedosáhne vítězství agresivitou a silou, ale využije krize západní společnosti, která se vzdala svých hodnot a tradic a nebyla schopná svým obyvatelům nabídnout žádnou životaschopnou alternativu.
Houellebecq je ukecaný, sexistický, přehnaně negativní, občas nudný a jeho výrazně protiliberální postoje mi nejsou ani trochu sympatické, ale Podvolení rozhodně není špatná kniha.

Velmi zajímavá kniha. Mě osobně více oslovila linka vnitřního vývoje stárnoucího intelektuála. Druhá část, veřejná, politická, mi přišla místy nevěrohodná, i když nutí hodně k zamyšlení. Je skutečně možné, že lidstvo ještě není dost zralé na svobodu a potřebuje nějaký snazší způsob existence?

Obsahuje spoiler První dvě třetiny knihy jsou skvělé a více než děsivé při zpětném zamyšlení, ale přece jen se na ni už můžeme dívat jako na trochu větší "sci-fi", když už momentálně víme, jak dopadli poslední prezidentské a parlamentní volby ve Francii. Ale přes to, ona ta duševní vyprázdněnost dnešní evropské civilizace je zajisté něco, o čem ještě hodně uslyšíme.
Od poslední části jsem pak ale očekával, nevím jak jinak to říct, zkrátka trochu víc. Možná se mi jen příčí myšlenka, že by byl člověk tak rychle ochotný konvertovat. Celé se to ovšem odehraje skutečně jen na pár stránkách, a působí to na mě až skoro odfláknutě. Celkový dojem z knihy mi to ale zásadně nekazí.

Převzetí moci ve Francii muslimským prezidentem je popsáno velmi věrohodně. A moje oblíbené části jsou ty, kde Francoise diskutuje s nějakým politickým odborníkem. To jak se mění země s muslimským vůdcem v čele je nenápadné a uvěřitelné. Podvolení je hodně promyšlený román. Kromě politických diskuzí je v něm i hodně diskuzí literárních a náboženských. A já si užívala každou větu. Zajímavý je i závěr. Celá kniha je vyprávěna ich formou v přítomném čase. Jen závěr je napsán v čase budoucím. Můžeme se tak dohadovat, zda Francoise opravdu nakonec udělá to, co plánuje.

Moc mě to nechytilo. Byl tam pokus o satiru, ale většinu knihy spolehlivě pokrývají autorovy ubrečené stížnosti. Pokud jste četli snad jakoukoli jinou knihu od Houellebecqua, tak tuhle můžete s klidem vynechat.

Nevim no. Cekala jsem podle kritik daleko vic. Ac to melo zajimavy namet, byl to jen slaby odvar potencialu, ktery tato tematika v soucasne dobe ma. A ten jeho spisovatel Huysman,to bylo utrpeni. Pasaze o Huysmanovi byly proste nudne