An(n)a.

Tato kniha se ke mně dostala jako překvapení od Ježíška. Začala jsem číst hned po Štědrém dnu a už to neodložila, dokud jsem se nedostala na konec. Vím, není to vůbec vánoční čtení. Ale na tom nezáleží. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Jedná se o velmi silný a bolavý příběh zaměřující se na obtížné a dost citlivé téma poruch příjmu potravy a s tím spojených depresí. Kniha sama o sobě byla velmi čtivá, do příběhu jsem se ponořila hned. Autorčin styl psaní mi byl sympatický. Kniha je psaná velmi citlivě (což je vzhledem k tématu víc než adekvátní), na čtenáře se velmi silně přenášejí emoce vyvěrající z knihy - bolest, strach, bezmoc, frustrace. Lítost nad tím, jak se hlavní hrdinka ztrácí před očima, bojuje se svými démony, volá o pomoc a nikdo jako by ji snad neslyšel. A nebo možná slyšel, ale nevnímal a nebyl ochoten podat pomocnou ruku.
Kniha je sice počtem stran velmi útlá, ale přináší v sobě velmi silný a bolestivý příběh, který rozhodně stojí za pozornost. Za sebe rozhodně mohu doporučit, pokud vás zajímá téma PPP a jak je toto téma zpracováváno v beletrii. Nemohu hodnotit jinak než 5 hvězdami, tato kniha se mne velmi dotkla.

Velmi dobrá kniha o anorexii. O této chorobě bylo napsáno už hodně knih, od skvělých, jako je tato, až po úplně pitomé, jako např. Já jsem hlad. Tato se mi velmi líbila.

Obsahuje spoiler Kniha se mi líbila. -Pokud to mohu takto nazvat.
Slečna má u mě velmi velký obdiv. Muselo to dát hodně sil jít s pravdou ven a připustit si problém. - O to víc o něm mluvit a sepsat knihu.
Konec knihy mě velmi zaskočil a nesouhlasila jsem s takovým koncem. Naivně jsem čekala Happyend, jak té chudince někdo pomůže. :(
Nevím jaké to je, ale soucítila jsem s ní. A ten nevydařený sex- Fuj!! Během čtení jsem měla chuť slečnu čapnout a pořádně obejmout!
Držím slečně hodně sil a hodně moc štěstí a zdraví do budoucna!

Kniha je psaná autorkou která si prošla PPP.
Já vůbec nevím jak tuto knihu hodnotit, vůbec nevím jestli se mi knížka líbila nebo ne… nemám slov. Tohle bylo něco co jsem fakt nečekala.
Děj byl dobře psaný díky současnému ději a vzpomínkami.
Knížka má opravdu zajímavé téma a za mě by si knihu měly přečíst určitě všichni. “.
Hodnocení je 4,5 - zaokrouhleno na 5.
Všimla jsme si že na konci bylo napsané ,, Konec první knihy “ Takže pokud bude 2 díl ( knížka )
Určitě budu vyhledávat :)
Paní autorce přeji hodně štěstí do života!

I když je to jedna z knih, kterou má člověk přečtenou během chvilky, hned tak ji z hlavy nedostane. Příběh dívky, kterou ovládla touha po "dokonalém" těle, je o to smutnější, když si čtenář uvědomí, že autorka čerpá z vlastní zkušenosti...

Bezkonkurenčně nejlepší kniha s tématikou poruch příjmu potravy. Je to také tím, že většina takových knih není vůbec dobrých (i na zahraniční scéně) Možná mám trochu zkreslený pohled, protože mám s PPP zkušenost, ale rozhodně knihu zkuste.

Tohle bylo silné. Bylo to surové a upřímné a kniha jako taková má tu ponurou atmosféru, jakou si zaslouží. Pokud je tohle autorčina prvotina (a mám pocit, že doopravdy je) tak smekám. Takhle skvěle a realisticky popsat anorexii a předat myšlenky... Je to senzační a řekla bych, že jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst každý, aby věděl, co se může stát a aby věděl, jak se s tím vypořádat. Moc doporučuji si to přečíst nejen proto, že je to od české autorky, ale proto, že tohle vám něco do života rozhodně dá. Pokud váháte, tak doufám, že jsem vás alespoň trochu navnadila a knížku si přečtete, protože tohle je výjimečné dílo.

Kniha je psaná autorkou která si prošla PPP.
Já vůbec nevím jak tuto knihu hodnotit, vůbec nevím jestli se mi knížka líbila nebo ne… nemám slov. Tohle bylo něco co jsem fakt nečekala.
Děj byl dobře psaný díky současnému ději a vzpomínkami.
Knížka má opravdu zajímavé téma a za mě by si knihu měly přečíst určitě všichni. “.
Hodnocení je 4,5 - zaokrouhleno na 5.
Všimla jsme si že na konci bylo napsané ,, Konec první knihy “ Takže pokud bude 2 díl ( knížka )
Určitě budu vyhledávat :)
Paní autorce přeji hodně štěstí do života!

Zajímavé ponoření do světa dospívající dívky, jejíž svět se začne díky anorexii měnit. Forma je pomocí vyprávění, střídání přítomného času a vzpomínek. Text je zajímavý tím, že s psychickými poruchami (anorexií, bulimií, depresí) je veden dialog, takže jste přímou součástí hrdinčiných vnitřních bojů a pochybností. Práce s textem je jednoduchá, ale forma to celé pozvedává. Ač je autorka mladá, tak ví, o čem píše, protože některé úvahy jsou velice trefné. Kniha byla zajímavá a čtivá, ale ještě vidím prostor pro zlepšení a ponoření do větší hloubky, nicméně jako čtení pro mladé dívky velice dobré.

Čtyři za nápad jakým je kniha psána. Forma dialogu se mi líbila, jinak jsem od knihy čekala asi něco jiného... nicméně, víc upřímných knih an toto téma.

Kniha mi je blízká, jelikož jsem si za život prošla anorexii, léčenou doma.
Hlavní hrdinka velmi dobře popisuje tuto problematiku i jak se k tomu staví posléze rodina. Knihu jsem přečetla na jeden zátah téměř. Určitě doporučuji rodičům i dívkám s touto nemocí. Držte se

Anna, dívka, která by měla prožívat ty nejlepší roky dospívání. Dívka, která má přátele, koníčky a své sny. Dívka, které se postupně hroutí život. Dívka, která bojuje s anorexií. To je Anna.

Autorka chtěla upozornit na častý problém dospívajících dívek. Před pár lety byla ideálem krásy hubenost až vychrtlost. To se naštěstí pomalu mění a je to jedině dobře. Anička z knihy bojuje. Anorexie se totiž do jejího života vetřela nenápadně, ale velice úderně. Neřeší nic jiného než váhu. Chce zhubnout, hodně zhubnout. Přitom nadváhu neměla, ona si to ale nemyslela. Jenže chce být hubenější víc a víc. Vyčítá si už i vodu, ale jen ta je bez kalorií. Snaží se svůj žaludek ošálit tím, že když ho bude plnit vodou, nebude mít hlad. Anička ztratila menstruaci, padaly jí vlasy, byla podrážděná a bez energie…do jejích myšlenek a života se totiž zakousla anorexie Ana.

Příběh je velice niterní. Vyprávěný z pohledu Anny a našeptávajících myšlenek. Zároveň se ze současnosti vracíme do minulosti. Nebojte, ztrácet se rozhodně nebudete. Příběh mě natolik zaujal, že jsem knihu přečetla za dva večery. V knize je skvěle vylíčen i psychický boj s touto nemocí. Jak ráda by se Anna najedla, jak moc touží po jídle, ale Ana jí to zakazuje, vyhrožuje a pak ji nutí k činům, které Annu ještě víc sráží k zemi. Nevím, nakolik má autorka zkušenosti s tímto onemocněním, ale vylíčila vše velice autenticky. Ano, je to prvotina a je to místy znát, ale ve výsledku jsem byla s knihou spokojená.

Nemůžu říct, že by to byla nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ale v jednom byla skvělá - naprosto geniálně (až děsivě) popisuje, co se děje v hlavě člověka trpícího poruchou příjmu potravy. Řekla bych, že si autorka něčím podobným musela sama projít, jinak si to nedokážu vysvětlit. Velice dobře zpracované hodně závažné téma.

Nebylo to špatné, ale... velké ale. Nechci nijak shazovat obsah knihy, protože téma anorexie a obecně poruch příjmu potravy je samozřejmě vážné samo o sobě a je potřeba, aby se o něm mluvilo. Je také dobře, že vznikají podobné knihy. Vzhledem k autorčiným zkušenostem je v textu znát osobní prožitek, což celou knihu trochu pozvedává. Stejně tak některé myšlenkové pochody a celkový přístup a "vývoj" hlavní hrdinky, který byl díky tomu hodně autentický. Kde vidím ono "ale", je forma. Ta hodně pokulhává a chtěla by vypilovat. Prvotina je holt prvotina a na textu je znát literární nevyspělost a nezkušenost. Vzhledem k věku i tak klobouk dolů, ale kdybych měla hodnotit opravdu objektivně, tak by chtěl text ještě dost úprav a stylistika vypilovat. Mít v záloze silné téma je bohužel jen půlka výhry a i sebelepší téma je k ničemu, když ho autor neumí prodat.

An(n)a je kniha, která rozhodně nenechá nikoho chladným. Už samotné téma anorexie a depresí v sobě nese obrovskou sílu a autorka se ho zhostila s citem a pochopením. Každá stránka působí jako upřímná zpověď, bolestivá, syrová, ale zároveň i křehká a něžná. Není to lehké čtení, to rozhodně ne. Spíš takové, které ve vás ještě pár dní po dočtení doznívá. Příběh Anny se dotýká nejen nemoci jejího těla, ale i duše. Autorka dokázala zachytit ten nekonečný vnitřní boj s vlastním tělem i myslí, ten koloběh viny, strachu a touhy po kontrole, který anorexie přináší. Některé pasáže působí až mrazivě, jiné naopak skoro poeticky - a právě v tom je síla i křehkost celé knihy. Musím ale souhlasit s Peťkou. Forma mi úplně nesedla. Někdy mi přišlo, že se text trošku ztrácí sám v sobě, že by potřeboval víc pevnosti a rytmu. Styl psaní je sice originální, ale chvílemi až příliš roztříštěný. Kdyby Sára Báchorová trochu uhladila tok myšlenek a nechala příběh dýchat přirozeněji, byla by to podle mě kniha, která by mohla doslova zbořit emoce. Přesto je An(n)a silným svědectvím o temnotě, která se může skrývat za úsměvem, a o bolesti, která se nedá vyvážit číslem na váze. Je to kniha, která stojí za přečtení - i kdyby jen proto, aby člověk lépe porozuměl těm, kteří se s tímto démonem potýkají každý den. Za mě tedy 3,5/5 - citlivá, bolestná, lidská kniha, která by si ale po formální stránce zasloužila trochu více péče.

Ana ako anorexia...koľko dievčat s ňou bojuje? Anna z tohto príbehu mala pohodový život v kompletnej rodine, no i tak jej niečo chýbalo...aj tak nebola šťastná. Drsný príbeh o živote s anorexiou. Dej bol miestami chaotický a väčšinou povrchný. Také soft čítanie do vlaku. V podstate mi kniha nič nedala, nie je to ani výstraha pre dievčatá, len akýsi opis psychického stavu pubertiačky. Určite by sa dal príbeh napísať aj pútavejšie.

Depresivní kniha (což není překvapením vzhledem k tématu), ale osobně mi nesedla... asi jsem od toho čekala prostě něco jiného. Čte se dobře, ale už bych ji zrovna nečetla.

Četla jsem docela obstojnou recenzi a pochvalné komentáře tady na databázi, všeobecné nadšení ale nesdílím. Téma je samozřejmě šokující, ale stylisticky se mi text zdá velmi slabý. Dialog s nemocí považuji za skvělý nápad, i ten název knihy je výmluvný, ale text sám o sobě v mých očích neobstojí.