Apoštolské cesty Benedikta XVI. 2008 - 2009

Druhá část knihy Apoštolské cesty Benedikta XVI. pokrývající období let 2008–2009 navazuje ve stejném duchu na předchozí svazek. Opět se jedná o svědomitě sestavený soubor papežových cest, tentokrát s těžištěm v návštěvách Afriky, Svaté země, Francie a České republiky. Šebastián Labo pokračuje ve své práci nekomentujícího kurátora – nechává promlouvat samotného Benedikta XVI., jeho promluvy, kázání a gesta. Výsledkem je mozaika, která nejen dokumentuje dění, ale především otevírá hlubší vhled do papežova myšlení v čase, kdy čelil rostoucím globálním výzvám – kulturním, morálním i náboženským. Benedikt v těchto letech vystupuje jako klidná a důsledná autorita – někdy kritizovaný, jindy přehlížený, ale vždy vnitřně konzistentní. Ať už hovoří na africkém kontinentu o důstojnosti lidského života, v Izraeli o vztahu židovství a křesťanství, nebo v postsekulární Evropě o významu duchovních kořenů, jeho poselství zůstává soustředěné: víra není překážkou rozumu, ale jeho naplněním; svoboda není svévole, ale odpovědnost; a pravda je možná – ale je třeba ji hledat s pokorou. Zvláštní pozornost si zaslouží i kapitoly věnované návštěvě České republiky v roce 2009. Pro českého čtenáře je tato část knihy obzvlášť silná. V prostředí, které často náboženství vnímá jako přežitek nebo zátěž, promlouval Benedikt s klidem a respektem. Nebyl mentorující, nebyl moralizující – jen tiše připomínal, že bez paměti a duchovní hloubky zůstává člověk snadno manipulovatelný a ztracený v relativismu. Také tento svazek nabízí čtenáři víc než jen informaci o tom, „kde byl papež a co řekl“. Je to pozvání ke zpomalení a k naslouchání. Tato kniha připomíná, že v době, kdy veřejný prostor ovládá povrchnost a myšlenková zjednodušení, existují ještě hlasy, které mají hloubku a trpělivost. Pro čtenáře, který se o Benedikta XVI. zajímá, je tato kniha neocenitelným pramenem. A i pro toho, kdo se s vírou neztotožňuje, může být setkání s jeho myšlením silným intelektuálním a lidským zážitkem. Benedikt zde znovu vystupuje jako nedoceněný hlas naší doby – hlas, který neburcuje, ale buduje; neútočí, ale zve. "Na záver sa Benedikt XVI. opäť vrátil k češtine: "Ať Pražské Jezulátko je i nadále vaší inspirací a vede všechny rodiny vašeho národa. Kéž vám všem Bůh žehná!"