Včela na sněhu : verše z časopisů z let 1966 až 1971

Z doslovu Miloše Pohorského:
"Tyto poslední verše navazují nepřerušovaně na básně zahrnuté do knihy Moje blues. Kainar pokračoval ve svých zpovědích, ve své "hořké" lásce k životu, ve slapských motivech i ve své groteskní fantazii. Avšak ze závěrečných veršů zní ještě něco jiného. Předně se odehrávají na pozadí jiného času a léta plná vzrušujících událostí a kritických nálad se v nich opravdu otiskují; jako po čtyřicátém pátém roce podněcovala Kainara prudká doba k větší veřejné aktivitě, podobně tomu bylo také na přelomu šedesátých let. A za druhé - postupovaly týdny, kdy Kainar musel předvídat své osobní nebezpečí, jež se rychle blížilo. Z obou okolností pak vyplývalo, že nové verše dramaticky vyjadřují snad nejdramatičtější úsek jeho cesty. Vždycky přísná a neúprosná voda se v nich zvedala jako za potopy a za času zmatení jazyků; zimní jízda vlakem po neklidných Čechách vyvolávala úzkost; naději k novému "vstávání" musely mobilizovat hluboké zdroje spisovatelova přesvědčení."