Clemens Brentano

Životopis - Clemens Brentano:

Clemens Wenzeslaus Brentano de La Roche (8. září 1778, Frankfurt nad Mohanem - 28. července 1842, Aschaffenburg) byl německý romantický básník a prozaik, společně s Achimem von Arnim hlavní představitel mladšího proudu německé romantiky (Spätromantik), tzv. heidelbergské skupiny romantiků.

Clemens Brentano se narodil roku 1778 v rodině bohatého frankrurtského kupce italského původu, ale první dva roky života prožil v Ehrenbrensteinu (dnes součást Koblenze) v rodném domě své matky, rozené La Roche. Jeho výchova zde však byla poněkud rozporuplná, neboť ho vychovávala jednak jeho protestantská babička z matčiny strany Sophie von La Roche (ta byla v mládí spřátelena s německým básníkem Wielandem, znala se s Goethem a byla iniciátorkou německé zábavné literatury), jednak jeho katolická teta z Koblenze. Na nátlak otce musel Brentano navštěvovat obchodní školu, kterou však nedokočil. Stejně neúspěšná byla jeho studia na univerzitách v Bonnu, Jeně, v Halle a v Göttingenu. V Jenně se však seznámil s kruhem staršího romantismu (Frühromantik) a poznal zde také svou budoucí manželku Sophii Mereau, se kterou se oženil roku 1803 (zermřela roku 1806). Roku 1801 uzavřel v Göttingen u přátelství se svým budoucím švagrem Achimem von Arnim (ten se roku 1811 oženil s Brentanovu setrou jeho sestrou Bettinou) a oba se již tehdy rozhodli sbírat lidovou poezii. Výsledkem totoho snažení byla sbírka německých lidových a starých písní Chapcův kouzelný roh, kterou vydali ve třech svazcích v Heidelbergu v letech 1806 až 1808. Společně také vydávali roku 1806 v Heidelbergu romantické Noviny pro poustevníky (Zeitung für Einsiedler).

Po rozpadu heidelbergského kruhu romantiků žil Brentano do roku 1811 v Berlíně, kde platil v nejvyšších společenských kruzích za geniálního a oduševněného mistra zábavy. V letech 1811-1814 žil v Čechách, kde jeden z jeho bratrů vlastnil statek v Bukovanech, navštívil také Prahu a spolupracoval s Josefem Dobrovským na své divadelní hře Založení Prahy.

Do roku 1819 žil Brentano jako jako veselý světák překypující vtipem a smělostí fantazie. V tomto roce však došlo v jeho životě k zásadnímu obratu, a to k obratu od umění k náboženství. Brentano se totiž seznámil s jeptiškou Annou Kateřinou Emmerichovou, na jejímž těle se objevila stigmata, a která měla v dülmenském klášteře u Münsteru svatá vidění. Brentano se stal jedním z mnoha jejích přívrženců, kteří věřili že je „vyvolenou nevěstou Kristovou“, a po pět let (až do její smrti v roce 1824) zaznamenával její vidění, úvahy a řeči, aby je mohl později tiskem vydat (podle současných výzkumů ale prokládal její sdělení také vlastními poetickými pasážemi). Chtěl se dokonce stát kmězem, ale pro rozvod jeho druhého manželství mu to nebylo umožněno.

Po roce 1824 bloudil Brentano z místa na místo, ale byl stále ve spojení s přísnými kajicníky. Zuboženého tělesně a zčásti i duševně se jej nakonec ujal jeden z jeho bratrů, a u něho Brentano roku 1842 zemřel. (Založil/a: miselka7)