Prispejte do knižnej databázy
Pridať knihu Pridať autora

Co napísala Honza Volf?

80%
Propletence. (1996)
90%
100%
0%
0%

Honza Volf

83%
*25.05.1955 (vek: 71 rokov)
 
Narodený/á v: Praha, Československo
Profil autora je v inom jazyku
Honza Volf
Kúpiť knihy(1.6 - 3.23 EUR)
Poezie (93%) Humorné (7%) Dětské (2%) Ostatné (2%)

Životopis - Honza Volf:

Honza se narodil v Praze na Bulovce, ale již ve třech letech odjel s matkou do Sliače na Slovensku, kde žil až do svých 16 let.
Poté co nebyl v Kremnici přijat na střední výtvarnou školu, se vrátil do Prahy, kde posléze vystudoval Střední uměleckou školu Václava Hollara. Na vysokou školu nebyl přijat z kádrových důvodů. Po škole se čtyři roky živil jako uklizeč v metru, poté pracoval rok v podniku Geodézie jako dělník, načež začal prodávat svoje grafiky na Karlově mostě. Zpočátku na černo a po roce 1989 oficiálně. „Zde,“ jak píše „pod širým nebem strávil dlouhých třináct let.“ Mezitím se, ve 30 letech, oženil. Po rozpadu manželství, z něhož vzešly dvě děti, následovalo období sebehledání, jež trvalo několik let.

V roce 1996 založil Nakladatelství jednoho autora, v němž od té doby vydává svoje díla – knížečky, plakáty, kalendáře, diáře a jiné drobnůstky „pro potěchu duše a pro radost srdce“.
Počátky nebyly vůbec jednoduché, mnozí ho zrazovali, on však vydržel a postupem doby si získal celou řadu příznivců.
Zobraziť viac  
Kúpiť knihy(1.6 - 3.23 EUR)

Štatistiky

5x   v sledovaných

Co napísal/a Honza Volf? (51)

Komentáre (2)

Jan.S.Harold
40% 40% 40% 40% 40%
Pracovával jsem v kavárně, kam Honza chodil prakticky každý den. Jaktěživ jsem neviděl působivější obraz klinický deprese a zničenosti. Propadlý, temný voči, tváře, pomalej mělkej dech, zhroucenej posez, vzdychání, hlava v dlaních. A k tomu malování sluníček a psaní říkánek. Ten kontrast mě fascinoval.
annihilation
100% 100% 100% 100% 100%
Milá naivita. Jak jinak to popsat? Na jednu stranu jsou všechny ty sluníčkové básničky hrozně pěkné a antidepresivní, na druhou stranu jsou mělké a nicneříkající. Když mi bylo patnáct, tak jsem je zbožňovala, pořád mi sice připadají vesměs roztomilé, ale už to není ono. Více ocením nějakou hloubku a symboliku. :) Ale asi záleží na vkusu a hlavně náladě, na odlehčení je to ideální.

Prihlásenie

alebo
Cez Facebook
Cez Google
Stratené heslo?