Steven Erikson

Myslel jsem, že už mě na poli fantasy nemůže nic překvapit - dokud jsem nezačal číst Eriksonovu ságu Malazská kniha mrtvých. Koupil jsem si první díl jen náhodně, hledal jsem něco nového - a trefil jsem se do mistra fantasy! Nic lepšího jsem dosud nečetl. Ihned jsem začal skupovat další díly a v současné době netrpělivě čekám až vyjde poslední 10. díl.
Malazská kniha mrtvých není pro začátečky, je docela složitá - s velkým množstvím postav, časových rovin, krajin, národů a ras. Magie je promyšlená, propracovaná a i meč je používán s rozmyslem a v pravou chvíli. Kdo se ponoří do světa Malazské říše a pochopí ho, ten je naprosto uchvácen a lační po dalších dílech. Erikson není troškař - každá jeho kniha má 700-900 stránek - ale přes tuto tloušťku se čte každý díl jedním dechem a ke konci knihy přichází smutek, že už to končí.
Erikson je pro mě naprostá špička a vřele ho doporučuji všem milovníkům fantasy.

Neuvěřitelný autor. Neskutečný objem informací z jeho světa. Jeho pojetí magie je skvělé. Jsem rád, že jsem na jeho sérii narazil.

klaním se mimořádnému mozku tohoto spisovatele!! na víc nemám slova..každý čtenář, který zavítal do jeho neuvěřitelného světa Malazu, pochopí..

Účetní je člověk, který vyřeší problém, o kterém nevíte, způsobem, který nechápete.

Steven Erikson je autor, který vyřeší zápletku, kterou čtenář kvůli neznalosti zákonitostí nebo informací není schopen postřehnout, způsobem, který díky jejich vágnímu popisu nepochopí.

Autor, který vytvořil dost možná nejpropracovanějších a nejfunkčnější fantasy svět v historii, ale naprosto selhává ve schopnosti ho srozumitelně zprostředkovat čtenáři. Erikson je vynikající v jednotlivých scénách, ale čím víc se na to člověk dívá z povzdálí, tím míň to funguje a je to čím dál odtažitější. Množství postav v zásadě nedovoluje vytvořit si k nim hlubší vztah, takže i většina smrti s čtenářem nehne. Kvůli absenci detailnějšího vysvětlení mnoha mechanismů se čím dál víc se kloním k závěru, že propracovanost Malazu je jen zdánlivá a že ani autor sám nemá v mnoha věcech jasno. Takže si ve výsledku může jakýkoli budoucí dějový obrat obhájit stylem "protože chodby, protože bohové, protože sny, protože vzpomínky a Sedm pekel ví, co ještě." Mnoho jednodušších fantasy záležitostí jsem si užíval mnohem víc, protože mi autor jasně sdělil "je to tohle, funguje to takhle. Tohle je Pepík a umí tohle."

Když jsem louskal Měsíční zahrady, kamarád mi řekl, že někde četl, že "Malaz si člověk užije až napodruhé, když ví, vo co tam gou." Jenže tohle u mě není při vší snaze známka geniality, ale autorské idiocie.