Ignát Herrmann
Sledovať
Viac
Kúpiť knihy(1.02 - 24.5 EUR)
Povídky (58%)
Román (19%)
Humorné (14%)
Ostatné (28%)
Nejedno jeho dílo bylo použito jako ideální námět pro filmové zpracování, především pro barvitý popis prostředí, na který byl skutečným mistrem. Svými současníky byl čten a ceněn, byl také členem Akademie věd a umění. Pokoušel se o drama (Manželova přítelkyně, 1890), ale nepříliš úspěšně. Vysoce je kritiky ceněn jeho román U snědeného krámu o tragickém osudu kupce Martina Žemly (text s prvky naturalismu; románu si vážil i sám Herrmann, mnohem větší čtenářský ohlas však mělo dílo Otec Kondelík a ženich Vejvara. Na základě čtenářského úspěchu napsal Herrmann i pokračování, Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Příběhy o malířském mistrovi Kondelíkovi byly koncipovány jako román humoristický, do současnosti v něm však zůstala živá především idylická rovina. Postava mistra Kondelíka se často chápe jako český „národní typ“ (Josef Jedlička ve své sbírce esejů České typy aneb poptávka po našem hrdinovi), tj. jako prototyp člověka bodrého, laskavého, přitom nepříliš inteligentního a výbojného. Z Herrmannova díla jsou dosud živé (a vydávané) povídky, jichž napsal 387 (= počet povídek obsažený v jeho 50svazkových Sebraných spisech, vydávaných u F. Topiče).
Historický význam mají jeho vzpomínkové prózy (Před padesáti léty).
I. Herrmann byl též editorem Nerudova díla (14 sv.), pro vydání připravil poslední a posthumní Nerudovu sbírku Zpěvy páteční (1896).
Od roku 1888 byl předsedou spolku Máj.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Kamelou)
8x
v sledovaných
Děčínský
Životopis - Ignát Herrmann:
Novinář a humoristický spisovatel beletrista proslavený svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí Ignát Hermann se narodil 12. srpna 1854 Horním Mlýně u Chotěboře. Do školy začal chodit v Hradci Králové, roku 1868 odešel do Prahy. Vyučil se kupeckým příručím a od roku 1873 byl zaměstnán v nakladatelství J.Otto a stal se novinářem. U něj v letech 1876 až 1878 redigoval Ottův humoristický časopis Paleček. Stal se obchodním cestujícím, pracoval také jako písař u advokáta. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a od roku 1885 byl redaktorem Národních listů Ve Švandovi vydal většinu svých prací[1].Nejedno jeho dílo bylo použito jako ideální námět pro filmové zpracování, především pro barvitý popis prostředí, na který byl skutečným mistrem. Svými současníky byl čten a ceněn, byl také členem Akademie věd a umění. Pokoušel se o drama (Manželova přítelkyně, 1890), ale nepříliš úspěšně. Vysoce je kritiky ceněn jeho román U snědeného krámu o tragickém osudu kupce Martina Žemly (text s prvky naturalismu; románu si vážil i sám Herrmann, mnohem větší čtenářský ohlas však mělo dílo Otec Kondelík a ženich Vejvara. Na základě čtenářského úspěchu napsal Herrmann i pokračování, Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Příběhy o malířském mistrovi Kondelíkovi byly koncipovány jako román humoristický, do současnosti v něm však zůstala živá především idylická rovina. Postava mistra Kondelíka se často chápe jako český „národní typ“ (Josef Jedlička ve své sbírce esejů České typy aneb poptávka po našem hrdinovi), tj. jako prototyp člověka bodrého, laskavého, přitom nepříliš inteligentního a výbojného. Z Herrmannova díla jsou dosud živé (a vydávané) povídky, jichž napsal 387 (= počet povídek obsažený v jeho 50svazkových Sebraných spisech, vydávaných u F. Topiče).
Historický význam mají jeho vzpomínkové prózy (Před padesáti léty).
I. Herrmann byl též editorem Nerudova díla (14 sv.), pro vydání připravil poslední a posthumní Nerudovu sbírku Zpěvy páteční (1896).
Od roku 1888 byl předsedou spolku Máj.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Kamelou)
Zobraziť viac
Kúpiť knihy(1.02 - 24.5 EUR)
Štatistiky
Co napísal/a Ignát Herrmann? (48)
Komentáre (1)
Autor patří ještě k pozdní generaci národních buditelů. Jeho sociální cítění, hluboká znalost českého života té doby, a umění vystihnout to podstatné z něj udělali autora, kterého je možno čísti i po letech. Začínal jako poslíček a vypracoval se bez protekce na vlivného a významného literáta. V knize Mámivá noc jsem si přečetl povídku Staré botky...z knihy Z pamětí starého mrzouta.


