Román (58%)
Historie (17%)
Povídky (17%)
Ostatné (24%)
Životopis - Radka Denemarková:
Germanistka, překlady z němčiny, teatroložka a překladatelka, prozaička. Spisovatelka, scenáristka, překladatelka a dramaturgyně. Vystudovala germanistiku a bohemistiku na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Poté působila jako odborná asistentka na katedře německého jazyka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE a na katedře českého jazyka FF UK. V roce 1997 získala doktorský titul v oboru česká literatura. Mezi lety 1998–2004 pracovala v oddělení literatury 20. století Ústavu pro českou literaturu AV ČR a zároveň jako lektor a dramaturg v Divadle Na zábradlí. Od října 2004 je ve svobodném povolání. V roce 2007 pobývala na tvůrčím stipendiu ve Wiesbadenu, v roce 2008 v Berlíně, v roce 2010 v rakouském Grazu. Její tvorba plyne na absurdní a temné vlně – je autorkou studií i románů. Žije v Praze.
Zdroj: wikipedia.org
Zobraziť viac
Štatistiky
65x
v sledovaných
Co napísal/a Radka Denemarková? (14)
To je moje celoživotní téma. Každý slušný člověk je přece feminista. U nás ve východní Evropě, kde vězí patriarchální vzorce hluboko pod kůží žen i mužů, mi někdy přijde, že lidi ani netuší, co je feminismus. Je to přitom jednoduché?: jde o stejná práva pro všechny. Léta jsem to slovo nepoužívala, jakmile ho vyslovíte, už jste v jakémsi šuplíku, který s feminismem nemá nic společného. To slovo pro mě není důležité, ale jeho obsah. Slýchávám neustále hlouposti jako: Ale já mám ráda, když mě muž pustí do dveří a pomůže mi do kabátu... Ale to já mám samozřejmě taky ráda! O to přece vůbec nejde. A muže mám ráda. Jde o to, jako kdyby rovnou řekl, že je rasista: prostě upírá části lidstva rovná práva na základě tělesných znaků. Jen proto, že se nějaký člověk narodí s černou kůží nebo s vaginou. Žijeme v jednadvacátém století a každý slušný člověk ve světě je feminista a feministka. Naštěstí potkávám v západní Evropě řadu mladých mužů, kteří pochopili, že i jim se bude žít lépe. Nejhorší je, že chybí solidarita žen. Elementární hloupost některých žen u nás v této oblasti škodí víc, než dav arogantních a egocentrických šovinistů, proto se nikam nepohneme. Připadá mi hrozné, když českému básníkovi vyprávím, jak v Tunisku znásilnili studentku a nakonec ji ještě odsoudili místo pachatele... a on mi na to řekne, že ho "tyhle vlny neofeminismu nezajímají". Takový nedostatek empatie a soucitu! Přežívá smetiště z dob komunismu, jakýsi strašák zlých sufražetek ze Západu. Mám dceru a nechci, aby musela opakovat boje, kterými jsme už prošli. Proto považuji zlehčování tohoto tématu za životně nebezpečné a naopak jeho precizní pojmenovávání za důležité. Konečně máme po staletích možnost svobodného života a rozhodování.
(z rozhovoru "Jít na dřeň" z včerejšího magazínu LN Pátek)