Taras Hryhorovyč Ševčenko
*09.03.1814 - †10. 3. 1861
Narodený/á v: Morynci, Ukrajina
Sledovať
Viac
Upraviť údaje
Zdieľať
Poezie (100%)
Biografie (13%)
Povídky (13%)
Jeho nejznámější kniha Kobzar, vyšla poprvé bez cenzury v Praze v roce 1876, kniha byla vydána v originále, tedy v ukrajinštině. Ačkoliv se autor ve své tvorbě věnoval převážně ukrajinským tématům, jeho tvorba obsahuje například i poému Kacíř, věnovanou Janu Husovi.
Po své smrti byl pochován nejprve v Petrohradě, odkud byly jeho ostatky, v souladu s jeho závětí, převezeny na Ukrajinu. Básník má památník na místě u Dněpru, kde si chtěl postavit dům. (Založil/a: Jezinka)
0x
v sledovaných
Děčínský
Životopis - Taras Hryhorovyč Ševčenko:
Taras Hryhorovyč Ševčenko se narodil v středokurajinské vesnici Morynci v rodině nevolníka. Již v dětství přišel o oba rodiče. Otec před svou smrtí stihl poslat syna do církevní školy. Taras od dětství projevoval výtvarné nadání, které mu otevřelo dveře k dalšímu vzdělání a významným osobnostem jeho doby. Přátelé ho následně vykoupili z nevolnictví. Básník, malíř a umělec si svobody dlouho neužil. Svou politickou činností si vysloužil rozsudek vyhnanství, byl na deset let poslán jako voják do Orenburské oblasti. Car osobně k jeho jménu připsal "má přísný zákaz psát a kreslit". Tento rozsudek nebyl zrušen ani po smrti Mikuláše I. při nástupu nového cara, Alexandra II., na trůn. Jeho jméno bylo dokonce ze seznamu amnestovaných osobně carem vyškrtnuto.Jeho nejznámější kniha Kobzar, vyšla poprvé bez cenzury v Praze v roce 1876, kniha byla vydána v originále, tedy v ukrajinštině. Ačkoliv se autor ve své tvorbě věnoval převážně ukrajinským tématům, jeho tvorba obsahuje například i poému Kacíř, věnovanou Janu Husovi.
Po své smrti byl pochován nejprve v Petrohradě, odkud byly jeho ostatky, v souladu s jeho závětí, převezeny na Ukrajinu. Básník má památník na místě u Dněpru, kde si chtěl postavit dům. (Založil/a: Jezinka)
Zobraziť viac  
Štatistiky
Co napísal/a Taras Hryhorovyč Ševčenko? (9)
Komentáre (1)
"Největší básník ukrajinského lidu i největší jeho myslitel" napsal jeho překladatel M. Jariš v roce 1951. Já si básníka docenil z jeho poznámek: že jsme děti jedné matky, že jsme všichni - Slované (s Rusy,..); Nechť vidí synové a vnuci, že se otcové mýlili (válčili mezi sebou pro "víru"), nechť se opět sbratří s včerejšími nepřáteli (aktuální i na zač. XXI. st.). Také ocenil našeho Jana Husa obsáhlou básní! Také za to, že dokázal zhodnotit největší zlo katolické církve, která násilně přinutila pravoslavné obyvatelstvo k ke svému fašizujícímu náboženství.


