Karel Havlíček Borovský

Životopis - Karel Havlíček Borovský:

Karel Havlíček Borovský, též Havel, vlastním jménem Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů.

Příjmení Borovský získal podle jména vesnice, kde se narodil – Borová, takto totiž často podepisoval své články.

Od roku 1832 studoval v Havlíčkově Brodě na gymnáziu (tehdy Německý Brod, dnes je zde muzeum se stálou expozicí věnovanou jeho životě). Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem církve. Od roku 1838 studoval filosofii v Praze.
Pamětní deska na rodném domě v Borové

Jako první vystoupil proti přehnanému rusofilství 1. generace národních buditelů a rozhodl se přezkoumat stav a vhodnost slovanské vzájemnosti, proto se roku 1843 stal vychovatelem v Moskvě. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná.

Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Roku 1848 odešel z Pražských novin, aby založil vlastní – Národní noviny, které dosáhly velké popularity.

Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu, navštívil Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu.

Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než jako poslanec. V tomto období (do vydání oktrojované ústavy v březnu 1849) byl příznivcem vlády a v Čechách byl obviňován, že se vládě zaprodal.

Od března 1849 vystupoval velmi radikálně proti vládě, a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo další vydávání novin. V lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Poté založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat.

V listopadu 1851 vyhrál soud, před kterým se zodpovídal za své články, přesto byl 16. prosince 1851 převezen do Brixenu, kde zůstal ve vyhnanství (konfinaci) až do roku 1855.

Propuštěn byl krátce před svou smrtí. Na pohřbu mu Božena Němcová údajně dala na rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.

Demýtizaci Havlíčkova mučednického kultu provádí na základě studia dříve neznámých archivních materiálů ve své práci C.k. disident Karel Havlíček (1986 Toronto, 1991 (rozš. verze) Praha) literární historik Jiří Morava.

Zdroj: wikipedia.org