Arnošt Lustig
*21.12.1926 - †26.02.2011
Narodený/á v: Praha, Československo
Sledovať
Viac
Kúpiť knihy(1.02 - 19.88 EUR)
Válečné (40%)
Povídky (35%)
Historie (31%)
Ostatné (65%)
Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladého světa, byl i scenáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy, časopisu, pro který psal například Ian Flaming, Nabokov nebo Atwood.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Claire)
224x
v sledovaných
Introvert
Životopis - Arnošt Lustig:
Lustig se narodil v Praze, zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (byl židovského původu), poté se vyučil krejčím. Pocházel z rodiny malého obchodníka. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína a v průběhu války poznal i další dva koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou židů a druhé světové války.Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladého světa, byl i scenáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy, časopisu, pro který psal například Ian Flaming, Nabokov nebo Atwood.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Claire)
Zobraziť viac
Kúpiť knihy(1.02 - 19.88 EUR)
Štatistiky
Co napísal/a Arnošt Lustig? (77)
27 popravených českých pánů
(2000)
O literatuře
(2009)
Komentáre (11)
Hluboce si vážím tohoto člověka. Jediné, co Vám lze říci - díky, pane Lustigu, že jste nám ukázal, že lidskou bytost lze nezlomit. Za životní radost, moudrost a hluboké člověčenství. Za poezii ve Vaší duši. Že jste nám ukázal, že přes vše zlo je možné člověku odpustit a milovat jej. Ve stínu toho, co jste zažil Vy, je mně samotné až stydno nimrat se ve svých vlastních bolístkách...
Autor dokázal ze svého osudu vyzískat maximum. Napsal toho mnoho (jiní to nestačili), aby dal podnět k reedicím svých knih, filmovým a televizním zpracováním. Jak je vidět něco takového může mít výhody. Mimo knížku Noc a naděje, jsem četl příběh Štěpán a Anna ještě v almanachu Mámivá noc.
V různých fázích svého života se ke knihám tohoto autora vracím. Ráda! Vždy vím, že je to sázka na jistotu! Arnošt Lustig mě oslovil svým optimismem a neskutečnou radostí ze života. Víc takových autorů, víc takových lidí, prosím!
Arnošt Lustig na mě neudělal dojem ani tak jako spisovatel, jako spíš člověk. Měla jsem tu možnost poznat ho osobně a musim říct, že je to snad ten nejveselejší a nejbáječnější člověk, jakýho sem kdy poznala! I přesto jakým peklem si prošel, neztratil chuť do života, naopak - moc si ho užívá. A hlavně vůli tomu si jeho knížky vždycky ráda přečtu...





