Sergej N. Bulgakov

Životopis - Sergej N. Bulgakov:

Sergěj Nikolajevič Bulgakov (Сергей Николаевич Булгаков, 16. června 1871 Livny, gubernie Orel - 12. července 1944 Paříž), byl ruský filosof, ekonom a pravoslavný teolog.

Studoval na semináři ve městě Orel a na moskevské univerzitě, kde se zajímal hlavně o politickou ekonomii a roku 1894 promoval v právu. Během studií ho zaujal Karel Marx, po bližším seznámení s jeho dílem se však přiklonil k filosofii Vladimira Solovjova. Velký vliv na něho měl i Lev Nikolajevič Tolstoj, s nímž se spřátelil, Dostojevskij, ale také pozdní Schelling. Podílel se na sbornících Problémy idealismu (1902), Věchi a mnoha dalších. Roku 1903 Bulgakov vydal knihu „Od marxismu k idealismu“ a stal se jedním z vůdců ruského idealismu. Psal články o politice a ekonomii do časopisů „Novyj puť“ (Nová cesta) a “Voprosy žizni“ (Otázky života) a roku 1906 byl zvolen poslancem Dumy jako nezávislý křesťanský socialista.

V letech 1911-1917 byl redaktorem nakladatelství Cesta a napsal dva důležité eseje, „Filosofii hospodářství“ (1912) a „Světlo které nehasne“ (1917) kde spojil své pojetí víry s myšlením V. Solovjova. Roku 1918 byl vysvěcen na kněze, kritizoval Ruskou revoluci a odjel na Krym. V roce 1920 vydal „Filosofii jména“ a „Tragédii filosofie“ a roku 1922 byl s dalšími 160 ruskými intelektuály (tzv. Loď filosofů) vyvezen z Ruska. Na pozvání presidenta Masaryka přijel do Prahy, kde přednášel teologii na Ruském institutu. Roku 1924 se podílel na založení Pravoslavného teologického institutu v Paříži, kde byl nějakou dobu ředitelem a kde až do smrti učil.

Pravoslavný metropolita pro Západní Evropu Eulogij Georgijevskij se zdráhal podepsat deklaraci loajality k sovětské vládě, vydanou roku 1927. Roku 1935 se sice našel kompromis, moskevský metropolita Sergius Stargorodskij však obvinil Bulgakova z vážných omylů a herezí, včetně nestoriánství. Předmětem sporu byla Solovjovem inspirovaná „sofiologie“, mystické učení o Panně Marii jako Moudrosti. Nato metropolita Eulogij styky s moskevským metropolitou opět přerušil, protože obvinění pokládal spíše za záminku. Po dlouhých sporech biskupové západní ortodoxie roku 1937 obvinění odmítli, přesto však uznali vážné závady v Bulgakovově nauce.

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Laponka)