Daniil Andrejev

Životopis - Daniil Andrejev:

Druhý syn slavného ruského spisovatele Leonida Nikolajeviče Andrejeva (1871–1919) a praneteře Tarase Ševčenka Alexandry Michajlovny Andrejevové (rozené Veligorské, 1881–1906). Když poporodní komplikace způsobily smrt jeho matky A. Andrejevové, zarmoucený otec situaci neunesl a novorozeného syna, v jeho očích příčinu smrti jeho milované ženy, se zřekl. D. Andrejeva se ujala babička Je. V. Veligorská (rozená Ševčenková 1846–1913), jež chlapce odvezla do Moskvy k rodině další ze svých dcer, J. M. Dobrovové (rozené Veligorské, 1868–1942), manželce významného moskevského lékaře F. A. Dobrova. Po těžkém porodu byl Daniil často nemocný; na záškrt, jímž jako šestiletý také onemocněl, se nakazila a umřela jeho babička Je. V. Veligorská. Téhož roku se na chatě nedaleko Petrohradu podařilo malého chlapce na poslední chvíli zastavit u mostu přes řeku, kde se chtěl utopit, aby se mohl co nejdříve shledat se svojí matkou a babičkou. Dům Dobrovových byl jedním z literárních a hudebních center Moskvy, který navštěvovali mnohé osobnosti z kulturního, zejména divadelního prostředí. Pod vlivem této atmosféry začal mladý D. Andrejev brzy psát prózu a poezii. Na jaře roku 1915 D. Andrejev napsal svou první báseň „Zahrada“. V dětství také podle vzpomínek manželky A. A. Andrejevové napsal kromě krátkých próz také rozsáhlý epos, jehož děj se odehrává ve smyšleném meziplanetárního prostoru. V té době také namaloval cyklus portrétů panovníků této smyšlené dynastie. V září 1917 začal D. Andrejev studovat na moskevském gymnáziu E. A. Repmana na Nikitském prospektu, které dokončil v roce 1923. Od roku 1924 pokračoval dále ve studiu na státním Vyšším literárním institutu V. Brjusova, a začal pracovat na románu Hříšníci (nedochoval se). V roce 1926 se stal členem Svazu básníků, jež existoval do roku 1929. Na konci srpna 1926 se D. Andrejev oženil se spolužačkou A. L. Gublerovou (rozená Gorobovová, 1907–1985). Manželství však nemělo dlouhého trvání – žádost o rozvod byla podána již následující měsíc. V roce 1928 D. Andrejev napsal báseň „Rudá Moskva“ (nedochovala se), pokračoval v práci na románu Hříšníci, a zahájil práci na básnickém cyklu „Katakomby“.
Veškeré literární práce, které Andrejev napsal před rokem 1948, včetně románu Poutníci noci (rusky Странники ночи), líčícího autorovu duchovní opozici vůči ateismu a sovětskému režimu, byly zničeny státními institucemi jako „protisovětská literatura“. Ve vězení ale Andrejev některé své staré básně napsal znovu, z Poutníků noci však napsal jen pár stránek. Několik básní bylo také zachráněno jeho přáteli, včetně jeho první básně, kterou napsal v osmi letech.

Jeho hlavním dílem je mystický spis Růže světa (rusky Роза Мира), detailně popisující mnoho vrstev duchovních světů, obklopujících svět - celá struktura se nazývá Šádánakár - a blížící se náboženství, zvané Růže světa, které v sobě sjednotí všechny lidi všech zemí a národů, události kolem nadcházejícího příchodu Antikrista a jeho pádu.

Mimo Růži světa D. Andrejev rovněž napsal poémy Železné mysterium (rusky Железная мистерия, publikováno 1990), Ruští bohové (Русские боги, v plném znění publikováno 1995) a další díla. (Založil/a: Nemo)