Vojtěch Zamarovský
*05.10.1919 - †26.07.2006
Narodený/á v: Trenčín, Československo
Sledovať
Jazyky
Viac
Kúpiť knihy(2 - 17.14 EUR)
Historie (100%)
Literatura faktu (54%)
Populárně-naučné (15%)
Ostatné (40%)
Vzdělání získal Vojtěch Zamarovský na gymnáziu v Trenčíně a po maturitě v roce 1938 odešel studovat do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943, dálkově však nadále studoval Vysokou školu obchodní. Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 vstoupil do pohotovostních oddílů fašistické Hlinkovy gardy a za Slovenského státu údajně působil i v akademickém klubu tehdejší vládní Hlinkovy slovenské lidové strany.[1] Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze a od roku 1951 ve Státním plánovací úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odstoupit a místo toho nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii. Po roce 1956 se již věnuje pouze překladatelství a později také píše a publikuje vlastní díla. Více než 20 let byl spolupracovníkem československé Státní bezpečnosti. S StB spolupracovat od roku 1962 pod krycím jménem Belo, v roce 1977 se stal agentem rozvědky s krycím jménem Závoj[2] a také podepsal Antichartu. Na sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí a poslední dva měsíce života byl v kómatu. Zemřel 26. července 2006 v Praze. V Bratislavě je dnes po něm pojmenováno Kníhkupectvo Vojtecha Zamarovského v Karpatské ulici.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Tanmut)
33x
v sledovaných
Životopis - Vojtěch Zamarovský:
JUDr. Vojtěch Zamarovský (5. října 1919, Trenčín – 26. července 2006, Praha) byl slovenský historik, spisovatel a překladatel, jeden ze zakladatelů žánru literatury faktu v Československu. Ve svém díle se věnoval nejstarším obdobím lidské historie, věnoval se popularizaci starověkých civilizací a mýtů.Vzdělání získal Vojtěch Zamarovský na gymnáziu v Trenčíně a po maturitě v roce 1938 odešel studovat do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943, dálkově však nadále studoval Vysokou školu obchodní. Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 vstoupil do pohotovostních oddílů fašistické Hlinkovy gardy a za Slovenského státu údajně působil i v akademickém klubu tehdejší vládní Hlinkovy slovenské lidové strany.[1] Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze a od roku 1951 ve Státním plánovací úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odstoupit a místo toho nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii. Po roce 1956 se již věnuje pouze překladatelství a později také píše a publikuje vlastní díla. Více než 20 let byl spolupracovníkem československé Státní bezpečnosti. S StB spolupracovat od roku 1962 pod krycím jménem Belo, v roce 1977 se stal agentem rozvědky s krycím jménem Závoj[2] a také podepsal Antichartu. Na sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí a poslední dva měsíce života byl v kómatu. Zemřel 26. července 2006 v Praze. V Bratislavě je dnes po něm pojmenováno Kníhkupectvo Vojtecha Zamarovského v Karpatské ulici.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Tanmut)
Zobraziť viac
Kúpiť knihy(2 - 17.14 EUR)
Štatistiky
Co napísal/a Vojtěch Zamarovský? (13)
Komentáre (6)
Jeden z mých oblíbených autorů, mám doma všechny jeho knihy a většinu jsem četla, ostatní jsou na řadě. Dokázal zpracovat témata která není jednoduché zpopularizovat. Suchopárná data, převedl do srozumitelného jazyka a přivedl starý Řím, Sumery , Tróju a mnoho jiných , do našich domovů. A za to mu patří díky.
Přestože to byl člověk s temnou minulostí, do které se asi již nedá zpětně jednoznačně nahlédnout (zda byla zcela v jeho režii a dobrovolná, či byl do ní dotlačen - pokud vím, tak autobiografii nenapsal, kde se mohl alespoň některých ožehavých témat dotknout), pro mě byl významný tím, že jeho díla ve mně probudila lásku k historii, a vůbec ve spojení s Biblí zájem o kulturně - historicko-náboženský vývoj Blízkého východu a starověkého Egypta. V páté třídě základní školy neřešíte politickou minulost autora, protože v tomhle věku vás to ani nenapadne, a právě v té době jsem si přečetl "Za sedmi divy světa", po kterých následovaly prakticky všechny jeho knihy. Člověk dospívá, víc si všímá a zajímá, je více racionální - vidí i to, co dříve neviděl - právě jeho minulost. Já ho posuzovat nebudu, je to samozřejmě pro mě určité zklamání, ale ty krásné chvíle prožité nad stránkami jeho knih mi prostě nikdo už nevezme, je to prostě součást mého dětství. Paradoxně jsem byl u toho, když umíral, předtím mi dokázal ještě podepsat třesoucí se rukou " Bohové a králové starého Egypta" (stále jsem nevěděl nic o jeho minulosti, to jsem se dozvěděl až hodně dlouho po jeho smrti, přišly jiné knihy a jiní autoři). Takže by se dalo říct, že můj život (přeháním !) je s ním od začátku do konce trochu spojen.
Ač některá fakta z jeho životopisu jsou pro mě silně nesympatická až nepřijatelná, jako autora jsem ho vždy velmi oceňovala, píše čtivě, je vynikající popularizátor vědy, aniž by se musel uchylovat k nějakým okrajovým pikanteriím či nepodloženým teoriím.





První knihou, kterou jsem od něho četl, byly Dějiny psané Římem (https://www.cbdb.cz/kniha-3858-dejiny-psane-rimem-dejiny-pisane-rimom).
Vynikající kniha, která ve mě probudila celoživotní zájem o historii. A studium historie mě nakonec natolik obohatilo, že nikdy nepřestanu panu Zamarovskému děkovat za jeho dílo.