Životopis - Halldór Laxness:
LAXNESS Halldór (Guðjónsson), 23. 4. 1902 Reykjavík – 8. 2. 1998
tamtéž, islandský prozaik, dramatik a básník. Vyrůstal na statku
rodičů Laxnesi, studoval na gymnáziu v Reykjavíku, od roku 1919
cestoval po Skandinávii a Evropě. Roku 1922 přestoupil na katolicismus
a strávil osm měsíců v klášteře v Clervaux v Lucembursku,
kde přijal křestní jméno Kiljan. Vliv konverze ustoupil za pobytu
na Islandu v létě 1926–27, kdy se začal zajímat o příčiny island. chudoby
a zaostalosti, a v Americe (1927–30) se stal socialistou. V 30. a
40. letech byl jedním z nejaktivnějších levicových intelektuálů a komentátorů
doby, jeho knihy většinou vyvolávaly i politické debaty.
Celý život žil na Islandu jako svobodný spisovatel, často však byl na
cestách. Roku 1955 získal Nobelovu cenu za lit. Začátkem 60. let se
definitivně rozešel s levicovou politikou, ve svém díle si však vždy
zachoval největší sympatie k prostým, dělným lidem. – První román
Barn náttúrunnar (1919, Dítě přírody), psaný v duchu hamsunovského
přírodního romantismu, vydal v sedmnácti letech. Novátorským
dílem byl román Vefarinn mikli frá Kasmír (1927, Velký
tkadlec kašmírský), plod autorova katolického období a střetávání
s evr. kulturou. Podobně i jeho surrealismem ovlivněné básně ve
sbírce Kvæðakver (1929, Knížka básní) byly ojedinělé v island. poezii.
Dvojrománem Þú vinviður hreini (1931, Vinná ty révo čistá) a
Fuglinn í fjörunni (1932, Ptáček na pobřeží, oba Salka Valka, č. 1941,
1964) zahájil Laxness řadu románů, které ho díky skvělému vypravěčství
a propracovanému stylu proslavily ve světě; mnohé z nich
byly zdramatizovány a zfilmovány. Náměty pro ně čerpal většinou
z autentických a hist. island. dějů a dodával jim aktuální poselství,
které stále víc postihovalo problémy obecně lidské než jen specificky
island. Od konce 50. let stál filoz. nejblíže taoismu. V 60. letech se
soustředil na div. hry a hledal – v době tzv. krize románu –
nové vypravěčské postupy. Laxnessovy četné eseje na témata politická,
filoz. a lit. jsou spjaty se situací Islandu i světa a přinášejí
mnoho originálních postřehů a hlubokých sond. Byly vydány v mnoha
svazcích. Laxness také přeložil řadu cizích děl, mj. dán. romány
G. Gunnarssona, a byl první, kdo začal vydávat staroisland. ságy
v moderním pravopisu. Ke konci tvůrčího období napsal též čtyři
knihy vzpomínek. $ Hl. d.: Sbírky povídek: Nokkrar sögur (1923,
Několik povídek), Fótatak manna (1933, Kroky lidí), Sjö töframenn
(1942, Sedm kouzelníků), Sjöstafakver (1964, Knížka o sedmi písmenech).
Č. vyšlo několik povídek a novel v časopisu Světová literatura
1962/3, 1974/4 a v antologii Sedm životů (1987). Romány: Undir
Helgahnúk (1924, Pod Svatým vrškem), Sjálfstætt fólk (1934–35,
Svobodný lid a Úsvit nad slatinami, č. 1949), Ljós heimsins (1937–
40, Světlo světa, č. 1959), Íslandsklukkan (1943–46, Islandský zvon,
č. 1955), Atómstöðin (1948, Atomová stanice, č. 1957), Gerpla (1952,
č. 1962), Brekkukotsannáll (1957, Anály chaloupky na Stráňce, č.
Rybí koncert, 1978), Paradísarheimt (1960, Znovunalezený ráj, č.
1984), Kristnihald undir Jökli (1968, hra 1970, Křesťanství pod Ledovcem),
Guðsgjafaþula (1972, Litanie o Božím daru). Hry:
Straumrof (1934, Výpadek proudu), Snæfríður Íslanddssól (1950,
Snæfrídur, Sluníčko Islandu), Silfurtunglið (1954, Stříbrný měsíc,
č. Prodaná ukolébavka, hrána 1956), Strompleikurinn (1961, Hra o
komíně), Prjónastofan Sólin (1962, Pletárna Slunce), Dúfnaveislan
(1965, Holubičí hostina). Hl. sbírky esejů: Alþýðubókin (1929, Lidová
knížka), Skáldatími (1963, Čas básníků), Upphaf mannúðarstefnu
(1965, Počátky humanismu).
(Založil/a:
Uzavřený_účet_3846)
2x
v sledovaných
