Väinö Linna
*20.12.1920 - †21.04.1992
Narodený/á v: Urjala, Fínsko
Sledovať
Jazyky
Viac
Vojnové (100%)
Román (100%)
Linnovu cestu k lit. přirovnává R. Palmgren ve studii Dělnická literatura (1965) k životní pouti velkých fin. dělnických spisovatelů T. Pekkanena a L. Viity. Narodil se v proletářské
venkovské rodině, vychodil pouze základní školu a od čtrnácti let pomáhal ovdovělé matce živit osmičlennou rodinu. Pracoval v lese a na pile a jako dělník v tamperské textilce. Roku 1940 nastoupil vojenskou službu a jako velitel kulometné čety prošel pokračovací válkou. Na vojně začal psát svoji první prózu, autobiogr. román Päämäärä (1947, Cíl), popisující životní pouť mladého dělníka, který se chce stát spisovatelem. Následoval psychol. román Musta rakkaus (1948, Černá láska), strindbergovské drama vášní, plné skepse a temných tónů. Roku 1952 se stává členem sdružení tamperských umělců „Mäkelän piiri“. V tomto Mäkeläho kroužku (Mäkelä byl knihovníkem knihovny, na jejíž půdě sdružení vzniklo), jenž se brzy stal pojmem a představoval ve 40. a 50. letech protipól „příliš dekadentní a teoretické lit.“ hlavního města, se Linna seznámil s A. Matsonem, průkopníkem „nové kritiky“ ve Skandinávii. Postuláty jeho studie Umění románu (1947) plně korelovaly s jeho přesvědčením o významu kompozice uměleckého díla jako stěžejního prostředku realizace autorského záměru a o potřebě navázat na tradici fin. real. románu. Roku 1954 vychází Tuntematon sotilas (Neznámý voják, č. 1965), román o fin.-ruské válce nazírané z pohledu řadových vojáků. Pro otevřený antimilitarismus a pacifismus (pro nějž byvá přirovnáván k dílům N. Mailera a E. M. Remarqua), pro drsný humor a hlavně pro způsob, jakým mluví Linnův voják, od Runeberga stylizovaný do podoby ušlechtilého národního hrdiny, vyvolal román celonárodní diskusi, která rozdělila Finsko na dva tábory. Teprve když dílo veřejně ocenil prezident Paasikivi, polemiky ustaly a Neznámý voják pokračoval ve vítězném tažení na plátna kin, na prkna divadel a v překladech do více než dvaceti zemí.
O pět let později vychází 1. díl trilogie Pod Severkou, jíž autor navazuje na tradici
severských románů-ság a v níž na osudech chalupnické rodiny Koskelových sleduje společenský a politický vývoj Finska od 80. let minulého století do 50. let století dvacátého. I v tomto díle nabízí autor nový pohled na klíčová období fin. dějin, kritizuje fin. pravici i fin. komunisty a dává najevo sympatie k sociální demokracii, jež měla v jeho rodném tamperském kraji silné zázemí. Především ale píše plnokrevný real. román, v němž oslavil fin. přírodu a prostého fin.
člověka, jakým sám, vzdor poctám, jež mu vděčný národ udělil, až do konce života zůstal. (Založil/a: IvaBS)
0x
v sledovaných
Životopis - Väinö Linna:
LINNA Väinö, finský prozaik, člen Finské akademie. Ačkoliv napsal pouze čtyři romány, ovlivnil rozhodujícím způsobem vývoj fin. prózy 50. a 60. let. Stal se pro Finy „Legendou již za života“, jak zní název rozhovorů profesora Virtaranty s autorem. A až do jeho smrti se vždy v létě konala celonárodní pouť krajinou autorova mládí a místy děje jeho nejúspěšnějšího díla, trilogie Pohjantähden alla 1–3 (1959–62, Pod Severkou, č. 1969).Linnovu cestu k lit. přirovnává R. Palmgren ve studii Dělnická literatura (1965) k životní pouti velkých fin. dělnických spisovatelů T. Pekkanena a L. Viity. Narodil se v proletářské
venkovské rodině, vychodil pouze základní školu a od čtrnácti let pomáhal ovdovělé matce živit osmičlennou rodinu. Pracoval v lese a na pile a jako dělník v tamperské textilce. Roku 1940 nastoupil vojenskou službu a jako velitel kulometné čety prošel pokračovací válkou. Na vojně začal psát svoji první prózu, autobiogr. román Päämäärä (1947, Cíl), popisující životní pouť mladého dělníka, který se chce stát spisovatelem. Následoval psychol. román Musta rakkaus (1948, Černá láska), strindbergovské drama vášní, plné skepse a temných tónů. Roku 1952 se stává členem sdružení tamperských umělců „Mäkelän piiri“. V tomto Mäkeläho kroužku (Mäkelä byl knihovníkem knihovny, na jejíž půdě sdružení vzniklo), jenž se brzy stal pojmem a představoval ve 40. a 50. letech protipól „příliš dekadentní a teoretické lit.“ hlavního města, se Linna seznámil s A. Matsonem, průkopníkem „nové kritiky“ ve Skandinávii. Postuláty jeho studie Umění románu (1947) plně korelovaly s jeho přesvědčením o významu kompozice uměleckého díla jako stěžejního prostředku realizace autorského záměru a o potřebě navázat na tradici fin. real. románu. Roku 1954 vychází Tuntematon sotilas (Neznámý voják, č. 1965), román o fin.-ruské válce nazírané z pohledu řadových vojáků. Pro otevřený antimilitarismus a pacifismus (pro nějž byvá přirovnáván k dílům N. Mailera a E. M. Remarqua), pro drsný humor a hlavně pro způsob, jakým mluví Linnův voják, od Runeberga stylizovaný do podoby ušlechtilého národního hrdiny, vyvolal román celonárodní diskusi, která rozdělila Finsko na dva tábory. Teprve když dílo veřejně ocenil prezident Paasikivi, polemiky ustaly a Neznámý voják pokračoval ve vítězném tažení na plátna kin, na prkna divadel a v překladech do více než dvaceti zemí.
O pět let později vychází 1. díl trilogie Pod Severkou, jíž autor navazuje na tradici
severských románů-ság a v níž na osudech chalupnické rodiny Koskelových sleduje společenský a politický vývoj Finska od 80. let minulého století do 50. let století dvacátého. I v tomto díle nabízí autor nový pohled na klíčová období fin. dějin, kritizuje fin. pravici i fin. komunisty a dává najevo sympatie k sociální demokracii, jež měla v jeho rodném tamperském kraji silné zázemí. Především ale píše plnokrevný real. román, v němž oslavil fin. přírodu a prostého fin.
člověka, jakým sám, vzdor poctám, jež mu vděčný národ udělil, až do konce života zůstal. (Založil/a: IvaBS)
Zobraziť viac
Štatistiky
Co napísal/a Väinö Linna? (1)
Neznámy vojak
(1954)
Komentáre (0)
U tohto autora zatiaľ nie sú žiadne komentáre

