Utekl jsem z Osvětimi
Profil knihy je v inom jazyku
+1Všetky obaly
#1944
#2. sv. válka
#autobiografie
#březinka
#edice próza
#genocida
#holocaust
#koncentrační tábory
#nacismus
#nacisti
#nacistická okupace
(Zobraziť viac 
)
#osvětim
#plynové komory
#pracovní tábory
#skutečné příběhy
#slovenská literatura
#slovensko
#smrt
#šoa
#svědectví
#transporty
#útěk
#zfilmované
#židé
(Skryť viac 
)
O čom je kniha Utekl jsem z Osvětimi?
Autor ve své vzpomínkové knize líčí své zážitky z koncentračních táborů a okolnosti útěku z Osvětimi.Knihu Rudolfa Vrby, kterou znají čtenáři v mnoha zemích světa, je možno číst různým způsobem. Jako strhující příběh plný nečekaných zvratů a setkání. Jako zprávu o vzniku a osudu jednoho z nejzávažnějších dokumentů druhé světové války. Jako svědectví o vyhlazovacích táborech. Jako zpověď člověka, který má sílu mluvit otevřeně o věcech, o nichž se téměř mluvit nedá. Jako dobrodružnou zprávu o jednom z velkých útěků historie. Jako vyprávění o mladém muži, který vzdoroval nespravedlivému osudu za jakýchkoliv, i zcela nelidských okolností a přitom si dokázal zachovat lidskou tvář.
Každá z těchto poloh je cestou na níž autor hledá odpověď na otázku, která představuje jedno ze základních témat světové literatury: Kdo páchá zlo? Jeho odpověď - na zlu se podílí i oběť, pokud se nebrání - je tvrdá, možná až příliš. Ručí však za ni svým životem: příběh který vypráví, je jeho příběhem. (Založil/a: java)
(Zobraziť viac )
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (3)
Skryť vydanie 
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania 
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Tato kniha komentář nepotřebuje.
Já vlastně ani nemám vhodných slov. Slova jsou nedostačující, chtějí-li odsoudit hrůzy, které se děly. Nedostačující, mají-li vyjádřit účast, soucit, lítost, bezmoc nad utrpením těch ubohých lidí...
Autor má můj obdiv, že si po tom všem dokázal zachovat zdravý rozum.
Já vlastně ani nemám vhodných slov. Slova jsou nedostačující, chtějí-li odsoudit hrůzy, které se děly. Nedostačující, mají-li vyjádřit účast, soucit, lítost, bezmoc nad utrpením těch ubohých lidí...
Autor má můj obdiv, že si po tom všem dokázal zachovat zdravý rozum.
Nejotřesnější kniha o holocaustu, kterou jsem četl. Třeba takový Schindlerův seznam je proti tomu čajíček. Je neuvěřitelné, že od skončení války do začátku 60. let se o holocaustu moc nevědělo a nemluvilo. Až proces s Eichmanem a vydání této knihy v polovině 60. let probudilo pátrání po této strašné skutečnosti. Až v té době začali bývalí vězňové vypovídat, protože trauma v nich bylo tak veliké, že jej uchovávali jen v sobě. Často své zážitky nesvěřovali ani blízké rodině a přátelům.
"Za stolem seděli dva vězňové, Francouz, známý jako Leo tetovač, a Slovák Eisenberg. Byli to veselí hoši, kteří žertovali a zdvořile se dobytka ptali, kde chce mít číslo vytetované - na levé ruce nebo na pravé, dole nebo nahoře. Bylo na tom něco podivně komického... Bylo to skoro, jako když se někoho před popravou ptáte, na které straně chce mít pěšinku. Vybral jsem si horní část levého předloktí a své znamení (44070) nosím dodnes."
Nebylo mnoho těch, kterým se podařilo utéct, ale Vrbův útěk se zapsal do historie. Jeho příběh jsem rámcově znala, a jestli mě něco opravdu překvapilo, tak to množství informací, které se mu podařilo zapamatovat a přinést spojencům. To mi opravdu spadla brada.