Mlýny osudu

Bezvadné zakončení série o starém kapitánu Gerlofovi a ostrovu Öland. Přestože příběh působí poněkud neuvěřitelně, je velmi dobře napsán, je čtivý a jediné, co ubírá na kvalitě je závěr knihy. Tam mě poněkud zklamalo to, co Gerlof chce udělat, byť se mu to nepodaří.

Pěkná oddechovka na dlouhé zimní večery. Jak je již zde v komentářích uvedeno, děj plyne bez nějakých velkých zvratů, ale oproti předchozím knihám je zde méně napětí. Popis krajiny a atmosféra to však vynahradí. Moc se mi líbila dějová linka odehrávající se v Sovětském svazu.

Velmi příjemné čtení, taková oddychovka na léto. Díky krátkým kapitolám jsem knihu přečetla jedním dechem. Vřele doporučuji, kdo má rád trochu lehkého napětí a tajemna. Po dvou slabších dílech se Mlýny osudu hodně přibližují kvalitě Mlh Ölandu, které u mě vedou na prvním místě ze všech děl Theorina..

Theorin opět nezklamal se svým specifickým popisem krajiny ostrova, který v člověku vyvolává touhu vidět to na vlastní oči. Od všech severských spisovatelů se odlišuje, v jeho knihách není drsné násilí, ale duchovno, které je velmi působivé a na atraktivnosti příběhu rozhodně přispívá část odehrávající se v "Novém světě", která byla opravdu neuvěřitelná. Z této série pro mě však jednoznačně vyhrávají Mlhy Olandu.

Díky krátkým kapitolám se kniha velmi dobře čte, autorův styl mi velmi vyhovuje, jeho popisy jsou takové nějaké opravdové a uvěřitelné. Bavil mě také velmi zvolený způsob vyprávění co se týče zvratů v příběhu - čtenář se dočte o něčem, co se právě stalo a další kapitola vyprávěná z pohledu jiné postavy tím začíná - ale úplně nenásilně, je to jen takový dotek, zmínka z novin, vyprávění souseda apod. Je to takový malý skok dopředu, člověk si uvědomí, že od doby události, o které jsme právě dočetli, uběhlo např. pár hodin nebo pár dní a hned známe reakce okolí. Po přečtení celé série musím však říct, že mi tato kniha přijde z té řady asi nejslabší - samozřejmě to bylo skvělé čtení, bavilo mě to moc, ale takové menší zklamání pro mě byla absence té ponuré mlhavé atmosféry opuštěného Ölandu, jak jsem byla zvyklá u knih předchozích - tedy to, kvůli čemu jsem se k Theorinovi stále vracela. Děj tohoto příběhu se odehrává z valné části v létě v přímořském letovisku, takže to osobité prostředí trochu zaniká. S ohledem na poklidnou formu, jíž je příběh vyprávěn, je také důležité najít si na čtení více času, aby se člověk mohl soustředit a přečíst toho víc než jen např. kapitolu - kouskování knize moc neprospívá. Velmi mě překvapila dějová linie z Ruska - o tom se anotace vůbec nezmiňuje a přitom tvoří podstatnou část knihy. Nevím, jestli by se mi do čtení chtělo, vědět to před tím, protože o zvěrstvech, které se děly, se mi většinou číst nechce, ale tady to prostě přišlo, bylo to velmi zajímavě podané a dokreslilo to okolnosti utváření osobnosti jednoho z hlavních hrdinů. Knihu doporučuji - moc :-)

Dobrá kombinácia histórie, krásy Olandu, nečakanej zápletky. Prišlo leto, a s ním koniec... Ako vierohodne dokázal autor vyjadriť charaktery, pocity. Čaká ma posledný diel, a už teraz som smutná, pretože tuším, že Gerlof... Ale som na neho veľmi zvedavá.

Starý dobrý Gerlof - co víc dodat.. Tempo klidné jako hladina v zálivu, sem tam vlnka, žádné hluboké zvraty, prima čtení. Blíží se dlouhé zimní večery, takže vřele doporučuji.

1/21 Moc se mi líbí série z ostrova Oland, popis krajiny je úplně dokonalý a ostrov vidím, jako bych tam byla. V tomto dílu dostal Gerlof trosku vetsi roli a pasáže z Nové země byly poutave napsaný, ale bohužel postavené na skutečných událostech. Skoda, ze paty díl jen povidkovy.

Z nějakého důvodu mě tato Theorinova kniha zaujala nejvíce, ačkoli to není jeho úplně typická ölandská "detektivka". Bavilo mě sledovat osud Navrátilce, jeho vzpomínky na Sibiř a život v Sovětském svazu byly dost silné - i po letech mám pořád před očima ulámané prsty ve sněhu a mezi nimi zpívajícího vězně... Navíc do vzpomínkové linky Navrátilce autor nenásilně zakomponoval některé historické události.