Bouřková fronta

Ta knížka má nehorázný spád. Je natolik čtivá a záživná, že se v ní ztrácí i některé docela výrazné nedostatky, jako například nepříliš originální fantasy prvky, poměrně častá nelogičnost ve výstavbě příběhu (až příliš mnoho věcí zde závisí na náhodě, na to, že hlavní dějová linka je vlastně detektivní pátrání – člověk má například pocit, že v poslední třetině hlavní postava (čaroděj Harry Dresden) prostě jen tak nazdařbůh chodí a nachází zcela náhodně vodítka, která mu pomohou rozluštit hlavní záhadu – jsme například svědky toho, jak si čaroděj vyjde uprostřed nejnapínavějšího pátrání na procházku, aby si pročistil hlavu a čirou náhodou se ocitne u místa činu - a podobných situací je zde spousta). Je navíc fakt, že se v románu řeší dost nelogicky například Dresdenův vztah k ženským postavám, které tvoří tak devadesát procent vedlejšího osazenstva a nad nimiž se Dresden rozplývá i v těch nejméně vhodných situacích (kupříkladu když ho jeho „parťačka“ z detektivního oddělení ošetřuje s otřesem mozku a on přemýšlí o tom, jak je něžná nebo když na něj zaútočí upírka a on vzápětí po střetu s ní začne myslet na to, jak by byla sexy, kdyby nevěděl, že je upírka). Ale jak říkám, kniha má spád a je na mnoha místech vtipná a tam, kde jí chybí obecná propracovanost, vyniká mnohdy naopak velmi nápaditými dílčími akčními sekvencemi. V jednom momentě musí například hlavní hrdina čelit (nahý) útok rozběsněného démona, mající vedle sebe novinářku, která (omylem) vypila nápoj lásky či bojovat proti obřímu škorpionovi na střeše jedoucího výtahu, etc. Vezmeme-li to kolem a kolem, v konečném důsledku jsem se velmi dobře bavil.

Tak tuhle fantasy jsem si opravdu užila. Dalo by se namítnout, že příběh ani postavy moc nových věcí nepřináší, ale je to hodně dobře napsané a propracované. Harry je klasický hrdina, jak já říkám drsné školy. To znamená, že je pro oba světy (lidský i magický) totální podivín, který ví o co jde, dostane nafrak, všichni po něm jdou, ale on vše zachrání. Knize rozhodně nechybí humor a akce. Na tuhle sérii mě navedl stejnojmenný televizní seriál. Rozhodně oboje doporučuji.

Ty jo, fakt dobrý. Harry Dresden mě moc bavil. Tahle kombinace detektivky a fantasy mi vážně sedla. Mělo to super spád, bylo to i vtipné a hezky to utíkalo. Určitě si ráda přečtu i další díly.

Na čaroděje stojícího na straně zákona jsem byl docela zvědavý. Vyšla z toho ale ne moc povedená kniha a já z ní mám spoustou rozpoluplných pocitů. Je pravda, že se příběh dobře čte, ale chvílemi k uzoufání nudí. Harry je sympatický a má velmi zajímavé a silné schopnosti, ale autor z něj dělá celou dobu ufňukaného a nevyrovnaného packala. Ostatní postavy v knize jsou vesměs nepříjemné, není nikdo, kdo by stál na Harryho straně. Není ani ani žádný přítel nebo bližší kolega či známý. V knize je tedy jedinou postavou stojící na Harryho straně vlastně jen Harry. Také v knize není moc zapamatovatelných scén, asi až na tu z výtahu a restaurace. Kdyby byla kniha postavena na těchto situacích a Harry byl o trošku větší chlap, tak by to byl prvotřídní nářez.

Občas se k dalším dílům ještě vrátím. Bylo by škoda nedat této sérii šanci, protože Harry mi bude přeci jen chybět. Třeba trochu dospěje.

P.S.:
Vztah Dresdena k Murphyové je myslím trochu přehnaně submisivní. Murphyová s Dresdenem jedná jako s nějakou spodinou společnosti a Harry to s radostí přijímá. Ono by to nevadilo, kdyby v tomto tzv. "přátelství" bylo chování Murphyové alespoň trochu nějakým způsobem vyvážené i z Harryho strany, ale takhle je hlavní dvojice nastavená řekl bych skoro až na masochistické domina-otrok. Čekal jsem sebevědomého, charakterního čaroděje, který má v životě tak trochu smůlu a místo toho jsem našel ňoumu, který své schopností neumí využít k zajištění slušného života a místo toho čeká, jestli mu Murphyová někdy hodí ohlodanou kost a když se dočká, radostí se z toho počůrá, jako poslušná subka se podřídí jejímu ponižování a nechá se sebou zacházet jako s onucí, aby jí i přesto jako poslušný pejsek u nohou vrtěl hezky ocáskem a ve správných chvílích byl i smutný, když má jeho panička špatnou náladu nebo bebíčko a někdy náležitě provinilý, když se jí něco stane - i když za to nemůže... Škoda.

P.P.S.:
Překlad je děsný a korektura také.
"Jedna jeho pěst, hrozně veliká a s vystouplými kotníky, pořád svírala moje vlasy". - kotníky na pěsti?
Chyb je zde, jako ostatně poslední dobou skoro všude, samozřejmě celá řada, ale tahle pobavila asi nejvíc.