Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

Kniha, která mi pomohla v nové orientaci a pochopení našich novodobých dějin, které pokřivila výuka dějepisu ZŠ v socialistickém školství.

Kdyby se mne čirou náhodou nějaká inteligentní dívka zeptala, jakou knihu by si měla přečíst, aby se nenásilnou formou seznámila s dějinami Československa, poradil bych jí právě tuto. Formou rozhovorů s jinou - fiktivní (?) :-) - dívkou Lucií by jí Pavel Tigrid přiblížil vše podstatné. Kniha je čtivá a domnívám se, že v maximální míře pravdivá. Sám ji mám moc rád, a to nejsem ani dívka, ani žena, a už vůbec ne inteligentní :-)

Nejčastější myšlenka, která se mi v průběhu četby stále vracela, byla: tohle snad není popis uplynulého století, Tigrid píše o nás tady a teď. A tenhle dojem považuji za nejdůležitější, co mi kniha mohla dát. Historické souvislosti jsou excelentně popsané a moc důležité, jenže znám se - zase to všechno zapomenu. Jsem jako ta Lucie, politika mě míjí, žiju mimo systém a občasné pokusy porozumět dění a zapojit se obvykle přebije nutnost řešit bezprostřednější problémy.
Děkuji panu Tigridovi, že napsal Průvodce a jak ho napsal. Knihu si seženu a budu se k ní vracet.

Dnes bytostně postrádám vzdělanost, nadhled nad historií, zájem ostatních lidi o věci do hloubky. Proto se mi moc líbila tato kniha. Připomněla, ze drive lidé přemýšleli jinak, než dnešní "vzdělaní", a jak přemýšleli. A jakkoliv byl komunismus špatný, generoval obecně vzdělanější třídu, zasazoval se snad o větší hloubku v lidech... Syrovost a společný nepřítel donutí člověka k úvahám. Svým způsobem blahobyt pálí //přičemž se svojí nenávistí ke komunismu neříkám, že bych měnila//. Vnímám to sama, když se dívám na to, co si moje matka pamatuje z gymnázia oproti mým vrstevním a nejde o rozdílnost gymnázia. Tedy.. Skvěle napsáno. Velmi zajímavé myšlenky.