Útěk do Budína

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Smrt zmrazuje horoucnost světa a dává utišení všem hněvcům a hořkostem. Velikost činí drobnou, nepatrní zrnko pak zvětší, že převyšuje hory. Smrt všechno promění, na pošklebek bláznův vtiskne pečeť vážnosti a mudrcům narazí šaškovskou čepici. Ta smrt se již pootáčela.

Praví se, že líbeznost vyplývající z duševní pohody, v okamžicích, kdy jste došli úspěchu, vtiskne vám nádhernější tvářnost než hoře a strázeň. Jak se mýlí všichni tvůrcové pravidel!

Útěk do Budína není kniha pro kterou si dnes někdo půjde do knihkupectví a jsem přesvědčena že většina čtenářů je spíše z řad donucených středoškoláků. Já sama jsem si knihu vytáhla z babiččiny knihovny (už dlouhá léta mnou vydrancované jako Čechy po nájezdech Švédů)při povinné vánoční návštěvě a dočetla ji hlavně kvůli svému iracionálnímu odporu z nedočtených knih. Přesto že morální váha vyprávění se dnes dá označit za archaickou (pokud právě z těchto důvodů po ní nesaháte), přesto jsem si jako čtenář fetišista našla důvod zařadit knihu k mnoha „nevráceným“. Jazyk, obraty a podobenství, kterými Vančura protkal celé dílo je v porovnání s dnešní literaturou jako opera a původní český muzikál. Nemohla bych číst jednu takovou knihu za druhou, ale občas to neuškodí, snad právě naopak….(mimochodem jestli mi nějaký jazykovědec, nebo třeba jen bystřejší čtenář než já může vysvětlit proč oKeán a ne oCeán, budu moc ráda)

Jak zhodnotit knihu, která líčí osudy pár postav. jež všechny utíkají před vlastnimi problémy a nezdary, když ani nezkouší zdorovat. To mi připomnělo ruské autory. Jinak kniha nepřiliš dobře zestárla, ale závěr se mi libl. Za mě 3 z 5.

Děj je vlastně banální a není tím zásadním pro čtení knihy, ale krása Vančurova jazyka a obraznosti, s níž vše podává. Pak i tento banální děj může dýchnout neobyčejnou silou a hluboce vás zasáhnout.