Jsme tady
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Jsme tady?
Jednou z nejvýraznějších literárních událostí posledních let se bezesporu stala povídková kniha Jana Balabána Možná že odcházíme. Byla nominována na Státní cenu, zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a v roce následujícím získala i cenu Magnesia Litera za prózu. Autor se stal od té doby v literatuře pojmem, a tím větší očekávání vzbuzuje jeho nový titul.Balabán se v něm ocitá skutečně na hraně. Podobně jako v předchozí knize nacházíme hrdiny povídek v okamžicích životního zlomu, kdy se hroutí jejich minulé životy: komunistická herečka Alexandra umírající na rakovinu, Ludvík Chmelnický bojující s astmatem, opuštěný Emil ocitající se na pokraji sebevraždy nebo Světlana zlomená rodinnou tragédií. Balabán však jde ještě dál. Jeho hrdinové nejsou svazováni jen sítí deformovaných rodinných vztahů či osobních slabostí a běsů, do jejich životů nepřímo zasahují i traumata velkých dějin. Do těchto osudových dramat jdoucích až na dřeň lidské existence však nečekaně vstupuje cosi zvenčí? zaklepání na dveře, úsměv či pohled na obrázek pověšený v kuchyni? světlo, které mobilizuje vnitřní sílu otočit znova přesýpací hodiny lidského života. Jsme tady. Ono "my" zde neznamená jen to, že se deset povídek nakonec spojí v celek a osudy jednotlivých postav se protnou, říká také, že spolu s nimi jsme i my součástí jednoho nekončícího příběhu, který přináší také útěchu a naději. (Založil/a: dick.laurent)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Životní pravdy, že pokud člověk dýchá, (občas) doufá, podané zbytečně meditativním způsobem, který mi zde nesedí. Je to zvláštní, protože jindy by mě určitě takový styl nadchl. Kniha u mě lehký nadprůměr, ale nikdy nemůžu vyloučit, že se k Balabánovi ještě někdy vrátím. 70%.
Dost deprese, ale přece jen jí prozařují záblesky optimismu, byť nevelké. Je to deset příběhů, deset povídek, které se postupně skládají do mozaiky jakéhosi děje. Ale děj tu není důležitý, důležité jsou emoce, odhalené až na kost. Balabán se s postavami nemazlí, nechá je umírat na rakovinu, uvažovat o sebevraždě, ztratit milované…Ale zároveň jim poskytuje naději, že to všechno má smysl, že život i tak stojí za to, alespoň občas. Vším se proplétá víra v Boha, ale nevtíravě a nerušivě. Je to mé první setkání s Balabánem, ale určitě ne poslední.
Téměř nikdy jsem v knihách nehledala jen pobavení a zamýšlet se nad pravdivostí života mi nevadí.
JB je svým způsobem geniální a už mě dokáže oslovit, jen té drásavosti a temnoty je tam hodně nad pouhé lidské síly. A to je paradoxně jejich perlou.
V této sbírce se více slovy dotýká jemnosti nebo i pokřivenosti vnímání Boha v něhož věřil. Ten je v maličkostech, které jsou často rozhodující, jeho světlem a záchytným bodem!
Přesto, že si zaslouží plný počet hvězd, i nadále se jeho knih budu dotýkat opatrně, protože povzbuzení i naděje mi připadá prosvítat přes hodně matné sklo, což mi často nedělá úplně dobře :o)
Každopádně mistrovsky svědčí o pomíjivosti hmotných a falešných radostí života!!