Havířská balada

Havířská balada je dílo realistické, která mohla autorka poznat z vlastních poznatků a vyprávění spolupracovníků. Autorka se pohybovala mezi lidmi, kteří ji sloužili jako námět zpracovaný uměleckým způsobem.

Psáno čtivým jazykem, takovým příjemně lidovým. A je to prostě lidské, proto dávám pět hvězdiček. Když si uvědomím, jak ti lidé tenkrát žili, jak drželi při sobě, tak je to něco úžasnýho. Úplně se vžívám do hlavní postavy "Johanna Zvonarsche", který měl v kamarádovi Milfaitovi obrovskou oporu. Není divu, že když se rozdělili, cítil se havíř Honza při práci na povrchu (ne v dolech) dost ostražitě a ne bezpečně, protože lidé žijící běžným životem si toho života nepovažovali tolik, jako horníci ohrožení každičkou chvilku; a tudíž se chovali mnohem povrchněji.
Je to prostě krásná, pravdivá balada, která mě uchvátila.
Stejně jako u Klostermannova románu Vypovězen mě i balada Majerové nutí vážit si všeho, co v současnosti máme. Hlavně jídla a střechy nad hlavou.
Doporučuji.

Tato kniha (další z možné povinné četby středních škol) zobrazuje nejen horníky jako takové, ale také hornickou bídu. Je to taková pocta autorky horníkům. Jediné, co se dá říci, že se mi na knize líbilo, byly kamarádské vztahy mezi lidmi v dole, ochota poskytnout si navzájem pomocnou ruku. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože je kniha považována za vrchol autorčiny tvorby, ale určitě ji nebudu vyhledávat znovu.

Myslím si, že tato kniha je odsuzována ještě předtím, než si čtenář ke knížce sedne. Podle mého názoru škoda, knížka je velice čtivá, dej zajímavý no a to hornické prostředí? no a co ;-)