Od severu hora Od jihu jezero Od západu cesty Od východu řeka

Na první pohled záhadný titul není vůbec záhadný, není ani klíčový, nestojí za to pátrat, co je za ním a co nám o románu a o autorovi prozradí. Takže: co je vlastně na románu Lászla Krasnahorkaie tak pozoruhodné, že stojí za to o něm učinit poznámku?
V doslovu k této knize se jako nejdůležitější rys románu uvádí, že obsahuje minimum postav a že i reálnosti postavy vnuka prince Gendžiho lze s úspěchem pochybovat. V tomto bodě dávám autorce doslovu a překladatelce v jedné osobě zapravdu. Ostatně vše, co je potřeba o knize vědět z hlediska literárního je v doslovu uvedeno. Na mě zbude jen několik dojmů

První věta. Je důležité překonat první větu románu. Pokud si myslíte, že je to snadné, prozradím, že první věta je celá druhá kapitola. První kapitola neexistuje a není to technická závada. Všimla si toho i překladatelka, v doslovu to uvádí a to o tom musí něco vědět. Po první větě vás román do sebe vtáhne, ne snad dějem, neděje se vůbec nic, ale poklidnou atmosférou precizních a podrobných popisů. Ukolébá vás. Splynete s krajinou, se starým stromem, s opuštěným klášterem. A pak, pak přijde krátké, tvrdé probuzení. Ne nebojte, neřeknu jaké, to byste si ho neužili.
Snad už jen to, že pojednání o nekonečnu, které je tam ve formě nalezené kniho vloženo, je opravdu skvělé.

Stát se pozorovatelem, nespěchat, nepídit se po významech, protože ve ztrátě trpělivosti by se mohlo stát, že se v konečné fázi připraví o prožitek z cesty a nalezení oné skryté zahrady. Kniha je bohatě protkaná prchavými obrazy, skrytým pohybem v nejpevnější hmotě- včelou v jantaru.Pásmo dechberoucích, poklidných plynutí. Souhlasím s S-reader a i já budu citovat, protože tato věta skvěle vystihuje celou knížečku:" ..zakonzervovaný Okamžik, který je schopen přetrvat " čas".