Prozření Genesiovo

O čom je kniha Prozření Genesiovo?

Monografie je završením autorovy dlouholeté badatelské práce v oblasti českého divadla první poloviny XX. století. Bořivoj Srba navázal na knihu O nové divadlo – Nástup nových vývojových tendencí v českém divadelnictví v letech 1939–1945 (Praha 1988), v níž ve formě několika problémových studií podal obraz zejména inscenační tvorby tří vůdčích osobností divadelní avantgardy a aktivit mladé nastupující generace. V knize Prozření Genesiovo podává nyní úhrnný, syntetický obraz vývoje všech pražských činoherních divadel v pomnichovském období a letech druhé světové války. I tento jeho nový spis dokládá a znovu potvrzuje Srbovu hlubokou fundovanost v oblasti vědeckého výzkumu historie i teorie divadla. Jednotlivá zjištění jsou výsledkem nejen důkladného studia pramenů a literatury, ale i autorovy schopnosti vidět divadlo v širších kontextech kulturních i společensko-politických. Čtenář se díky této publikaci může seznámit s řadou objevných poznatků o českém divadle minulých dob, svým materiálem i způsobem, jímž Srba problematiku nahlíží, však jeho práce skýtá i četné impulsy pro dnešní divadelní tvorbu.

--------------------------------------------------

Errata ke knize Prozření Genesiovo
Dále korigované údaje o Miloši Hlávkovi uvedené v knize prof. PhDr. Bořivoje Srby, DrSc.,
Prozření Genesiovo – Inscenační tvorba pražských českých činoherních divadel za německé okupace a druhé světové války 1939–1945, kterou vydala Janáčkova akademie múzických umění v Brně v roce 2014, uvedené na straně 51 a 81 jsou podle současného stavu poznání nepravdivé. Miloš Hlávka neměl politické přesvědčení, projevující se v ochotě spolupracovat s okupanty. Neměl pozitivní postoj k tehdejšímu režimu a nesympatizoval s tehdejším nacistickým Německem. Se žádnými pravicovými nacionalisty neusiloval o založení revue Sever-Jih, jež měla propagovat v duchu Háchovy politiky kulturní spolupráci mezi Čechy a Němci.
Naopak, Miloš Hlávka se po dobu okupace nikdy nezpronevěřil poslání českého kulturního pracovníka a k jeho osobě bylo vydáno in memoriam Osvědčení o státní a národní spolehlivosti.
Miloš Hlávka po celou dobu okupace pracoval v Národním divadle (jako lektor, dramaturg a později zastupující šéf činohry), o jeho skutečném protirežimním smýšlení svědčí dramaturgické činoherní záměry a tituly her,
které byly zakazovány, popřípadě byly úředně označovány jako pro naši první scénu „nevhodné“.
Manželka Miloše Hlávky, paní lrmgard Otte (německé národnosti), žila v Československu od roku 1926 jako československá občanka a toto občanství jí bylo po válce zachováno.
Profesor Srba, který již bohužel od května 2014 není mezi námi, se nemůže k záležitosti vyjádřit. Autor patrně vycházel při hodnocení osobnosti Miloše Hlávky jen z nepřesných údajů Práva lidu ze 7. 6. 1945 a dále ze vzpomínek Rudolfa Stránského s názvem „Očima svědka“ a Jaroslava Pokorného s názvem „Trampoty opozičních novinářů“ ve sborníku Theater-Divadlo : Vzpomínky českých divadelníků na německou okupaci a druhou světovou válku (Praha: Orbis, 1965). Tyto prameny, jak ukazuje novější literatura, však nejsou spolehlivé a informace v nich obsažené byly pozdějším bádáním jako nesprávné vyvráceny.
V Brně dne 4. 11. 2016
JAMU (vydavatel) na žádost Ing. Petra Hlávky

------------------------------------------------------ (Založil/a: Peetuliska)