A přesto říci životu ano
psycholog prožívá koncentrační tábor
Profil knihy je v inom jazyku
+2Všetky obaly
#autobiografie
#divadelní hry
#holocaust
#koncentrační tábory
#lágr
#logoterapie
#osvětim
#psychiatři
#psycholog
#psychologické
#smysl života
(Zobraziť viac 
)
#šoa
#štěstí
#svoboda
#utrpení
#židé
(Skryť viac 
)
O čom je kniha A přesto říci životu ano?
Svazek A přesto říci životu ano spojuje dva texty zakladatele logoterapie, psychiatra s českými kořeny Viktora Emanuela Frankla (1905—1997). V díle Psycholog prožívá koncentrační tábor, jež vzniklo během necelých dvou prosincových týdnů roku 1945, popisuje to, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet. Mnohým z nich tato strašná zkušenost přesto otevřela cestu k porozumění smyslu vlastního života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná velmi působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně-dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy bezprostřední osobní zážitky z tábora smrti s pomyslnou reflexí a dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí — Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla zůstává v člověku i v značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát: "Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl." (Založil/a: HawkeyeSaw)
(Zobraziť viac )
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (4)
Skryť vydanie 
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania 
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Kniha, která je psána tak, že ...nejvíce ji vystihuje následující: "Snad ještě žádná generace nepoznala člověk tak, jako ho poznala generace naše. Co je tedy člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je to však současně i bytost, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech." (Frankl,2006, s. 99)
Je to kniha, která rozhodně každýmu něco dá. Logoterapie je prostě hustá a Frankl tím dílem, a hlavně prožitkem v podstatě ověřil a potvrdil svoji metodu.
Přiznám se, že na tohle téma jsem hroznej cíťa. Sama bych po tom asi nesáhla, musela jsem to číst kvůli škole. Pár dní jsem hrůzou nespala, ale teď jsem ráda, že jsem to četla.
První část knihy je věcná, srozumitelná, bez nějakýho chození kolem horký kaše. Na druhou stranu, není to psaný nějak extra ublíženě nebo tak. Jeho smíření, apatie k pomstě nebo vině je víc než obdivuhodná.
Nejděsivější je pro mě to, že si dneska myslíme, kdovíjak je lidskej život vysoce ceněnej. A že by se tohle už dneska přece stát nemohlo. Nemohlo? Mohlo. A taky stává. Je to šílený, nemluvě o popíračích holocaustu nebo jeho obdivovatelích. Ale člověk je prostě záhadná bytost, Keatin Frankla ocitovala dost výstižně.
A teď k mýmu asi celkem nízkýmu hodnocení.Dost mi chyběl větší prostor věnovanej návratu a začátku novýho, i když dost poznamenanýho života. Možná to bylo pro Frankla příliš osobní, nevim. Jasně, že mu šlo hlavně o lágr, ale myslim, že i do terapie smyslu dost patří to nalezení smyslu po téměř úplný bezesmyslnosti. Protože lidi nemusej žít v lágru. Můžou mít slušnou práci a rodinu. A stejně jim ten smysl snadno utíká.
O to víc mi to vadilo proto, že poslední část knihy je věnovaná jakýmusi rozhovoru filozofů. Já vám nevim, možná si díky tomu řeknete "nojo, vlastně nevim, co je smysl tohohle utrpení/smrti, a je to vlastně nejlepší možnost". Ale to je tak všechno, mně osobně to přišlo jak pěst na oko, ještě dost divně napsaná. A já prostě nemůžu jinak a kvůli týhle části srážim svoje hodnocení o jednu hvězdu.
Franklovi se klanim. Pomoh určitě nejen vězňům - i od smrti, ale taky přeživším nějak se s tím vyrovnat, a další spoustě lidem, který prostě hledaj. A i díky týhle knize věděj, že tu největší svobodu - zaujmout postoj, vám nikdy nikdo nevezme. Amen.
Přiznám se, že na tohle téma jsem hroznej cíťa. Sama bych po tom asi nesáhla, musela jsem to číst kvůli škole. Pár dní jsem hrůzou nespala, ale teď jsem ráda, že jsem to četla.
První část knihy je věcná, srozumitelná, bez nějakýho chození kolem horký kaše. Na druhou stranu, není to psaný nějak extra ublíženě nebo tak. Jeho smíření, apatie k pomstě nebo vině je víc než obdivuhodná.
Nejděsivější je pro mě to, že si dneska myslíme, kdovíjak je lidskej život vysoce ceněnej. A že by se tohle už dneska přece stát nemohlo. Nemohlo? Mohlo. A taky stává. Je to šílený, nemluvě o popíračích holocaustu nebo jeho obdivovatelích. Ale člověk je prostě záhadná bytost, Keatin Frankla ocitovala dost výstižně.
A teď k mýmu asi celkem nízkýmu hodnocení.Dost mi chyběl větší prostor věnovanej návratu a začátku novýho, i když dost poznamenanýho života. Možná to bylo pro Frankla příliš osobní, nevim. Jasně, že mu šlo hlavně o lágr, ale myslim, že i do terapie smyslu dost patří to nalezení smyslu po téměř úplný bezesmyslnosti. Protože lidi nemusej žít v lágru. Můžou mít slušnou práci a rodinu. A stejně jim ten smysl snadno utíká.
O to víc mi to vadilo proto, že poslední část knihy je věnovaná jakýmusi rozhovoru filozofů. Já vám nevim, možná si díky tomu řeknete "nojo, vlastně nevim, co je smysl tohohle utrpení/smrti, a je to vlastně nejlepší možnost". Ale to je tak všechno, mně osobně to přišlo jak pěst na oko, ještě dost divně napsaná. A já prostě nemůžu jinak a kvůli týhle části srážim svoje hodnocení o jednu hvězdu.
Franklovi se klanim. Pomoh určitě nejen vězňům - i od smrti, ale taky přeživším nějak se s tím vyrovnat, a další spoustě lidem, který prostě hledaj. A i díky týhle knize věděj, že tu největší svobodu - zaujmout postoj, vám nikdy nikdo nevezme. Amen.
Docela neortodoxní pohled na problém holokaustu. Autor život v koncentráku analyzuje pomocí psychologie a já to tomu chlapovi žeru! Už žádný omílání stále stejných faktů, stále stejných zločinů! Nic proti, ale tohle tady bylo a mockrát! Tady se mluví o každodenních těžkostech života v lágru a to je změna! Stojí za vyzkoušení. Je to subjektivní, bez čísel, beze jmen. Pro někoho to bude, možná právě proto, působivější, než nějaký soubor nicneříkajících čísel zakrývající utrpení a hrůzu...
Ve druhé části knihy je uvedeno autorovo drama zabývající se otázkami života a smrti a vůbec smyslu těchhle dvou institucí. Slušný. Nutí přemýšlet.
Četl jsem knihy, který mě dostaly do kolen už po čtvrtý straně o tomhle tématu. Tohle je jiný, nechce to šokovat, ale objasňovat.
Ve druhé části knihy je uvedeno autorovo drama zabývající se otázkami života a smrti a vůbec smyslu těchhle dvou institucí. Slušný. Nutí přemýšlet.
Četl jsem knihy, který mě dostaly do kolen už po čtvrtý straně o tomhle tématu. Tohle je jiný, nechce to šokovat, ale objasňovat.
Příběh o životě v koncentračním táboře z trochu jiného úhlu. Pohled do nitra vězňů je působivou cestou od příjezdu, kdy vězni na smrt paradoxně nahlíží s jakýmsi humorem, přes krutý život v táboře až po svobodu, se kterou se ne všichni dokáží vyrovnat a být šťastní.
