Rohy

Tak tohle byla velká pecka. Měl jsem takové tušení že Joe bude sázka na jistotu, a hle - má očekávání byla ještě překonána. Začátek je naprosto brutální (a svým způsobem i nejsilnější část - ikdyž to nevadí)!
Samozřejmě je znát inspirace Kingem, ale působilo to na mě v pozitivním smyslu. Hodně to připomínalo Kingovu ranou tvorbu a v něčem (ne ve všem) ji dokonce překonává. Čím? No v první řadě temnou ponurou atmosférou, promíchanou s notnou dávkou deprese (dvojitou prosím) a okořeněnou černým humorem (můžu si nadrtit trochu oxycontinu? :D). Zkrátka jestli jste si někdy mysleli, že jste na tom špatně, není to nic proti srandě, co si užívá Ig. Tím vším se táhne "romantická" linka, která i zapřisáhlému cynikovi nepřišla rušivá, spíše naopak (domek na stromě byl super, tajný vzkaz taky). Konec byl taky dobrý, sice jsem čekal větší temnotu (jak šlo nečekat), ale takhle to má zase poetičtější vyznění. No vážně, na to, že je kniha o tom, že týpkovi narostou rohy to není vůbec přepálený (což si dovolím rouhání, že taťkovi by se něco takového nepovedlo).
Jediné nedostatky spatřuji v tom, že děj jde až na 1-2 zvraty vždy předvídat, některé myšlenky mohly být více rozpracované a přes obstojné tempo kniha již nemá stejný tah jako v první části, ale to Joeovi rád odpustím. Jednoznačně materiál do oblíbených a od Hilla si brzy zkusím přečíst něco dalšího.

PS: našli jste narážku na osvícení? ;)
PPS: kniha má jeden z nejlepších překladů, co jsem za dlouho dobu četl, respektuje kontext a překladatel byl s látkou dobře seznámen - o to víc ale zamrzí překlad zdrobněliny Merrin (mimochodem zajímavé jméno) na Maruška... no wtf?
PPPS: film (na který jsem se těšil) bohužel stoji za prd (a nezachrání to ani bowieho we can be heroes), drtivá většina hlubšího významu je pryč, spousta point překroucena a hlavně postrádá zmíněnou atmosféru. O to víc zaráží, že některé scény jsou naopak přesné citace knihy, nicméně vyzní naprosto hluše, jelikož postrádají onen kontext.

Rohy mě překvapily! Ne jen tím, že jsem konečně otevřela oči a zjistila, že 'ten Kingův syn, co píše' je Joe Hill, jo jo, Teri, to jsi zase chvilku zaspala :) Podle anotace mi to přišlo trochu přemrštěné, ALE ten začátek je naprosto perfektní, celá ta záležitost s rohy, co způsobují apod., opravdu výborná atmosféra! V řadě pasážích se vracíme do minulosti a zjišťujeme tak, co se stalo, to já miluju, flashbacků není nikdy dost, takže tohle já určitě chválím a rozhodně mi to nepřišlo jako zpomalení děje.
Atmosféra, prostředí děje, postavy, svižné dialogy a některé myšlenky byly fakt dokonalé, Hill píše čtivě, taky má jeden z nejlepších vzorů, co může mít. Ano, Stephen King je patrný ne jen zpracováním knížky od Bety, když ji otevřete, prostě musíte vidět Kinga, já ho viděla hned a byla nejdřív zklamaná, než jsem zjistila, že je to jeho syn a tím jsem to brala :) Ale samozřejmě to není jen vzhledově, já tam Kinga cítila častěji a sám Hill se tomu nebránil někdy přímo, odkaz na Carrie nebo městečko Derry se mi moc líbil :)
Konec byl za mě slabší, ale neubírá to celkově knížce, která je opravdu moc dobře napsaná.

Myslim, že Joe Hill zraje. Černá krabice byla dobrá, ale taková syrová a neučesaná. Rohy však jsou dotaženy téměř k dokonalosti. Perfektně propracovaný příběh, který ač vyprávěn z mnoha úhlů pohledů více postav a autor skáče ve vyprávění v čase, je srozumitelný a ani na chvíli jsem se v něm neztratil. Poslední třetina knihy mi přišla slabší a tempo jako by lehce uvadalo, závěr je ale zase rozjetý a jako celá kniha originální. 90%.

Asi jsem čekal od tohoto autora úplně něco jiného, protože mě kniha vůbec nebavila. Bylo to až moc zdlouhavé, děj mi vůbec, ale vůbec neutíkal.