Mysterium tremendum

Tak rozhodně to bylo zajímavé čtení. Ze samotného díla je opravdu znát jak jím byl autor posedlý a uctíval ho jako svoji bibli. Až na 152 straně mi došlo, proč si autor odřezal kůži ze zad a z boků a vyvázal knihu ve své vlastní kůži. Posedlost Tizianovím obrazem Apollo a Marsyas, je realisticky vylíčena a dohnala mě k tomu, abych si o obrazu našel něco víc. A dospěl jsem k závěru, že ho chci také vidět. Samotný děj nebyl špatný, místy dost nechutný. Mám velmi rád horory. Kingovím knihám jsem na chuť zatím nepřišel, ale Rainer mě zaujal. Vůbec bych se nedivil, kdyby čerpal ze svého vlastního života, i když je určitě silně domyšlen. Ale dal by se považovat i za skutečný. Příběh je velmi barvitě vylíčen. Rozhodně si pusťte hudbu nahranou ke knize docílíte působivého čtení plné temnoty a nenávisti. Kniha ve mně zanechala docela silný dojem. Podivuji se nad psychikou spisovatele, který po sobě zanechal knihu vyvázanou v lidské kůži z vlastního těla, aniž by věděl co se sní stane, zda shnije ve starém domě nebo ji někdy někdo najde a odhalí ji veřejnosti. Už jen ze zvědavosti bych rád originál knihy viděl na vlastní oči. Číst? Já jsem pro, dokonce se k tomu i někdy vrátím ... =)

PS: Tak záhada rozluštěna :D - teda pane Křižko, klobouk dolů.

No ty kokso, to teda byla pěkná úchylárna... jakože do půlky si říkáte "eh, tohle má být thriller?" a pak najednou nevíte, která bije. Myslím, že jsem knihu tak úplně nepochopila, možná se k ní zkusím vrátit někdy v budoucnu pro druhej pokus, ale těžko říct...

Tato kniha často bývá přirovnává k dílům od Stephena Kinga, Ladislava Klímy a Gustava Meyrinka. U Kinga nevím, tak načteného ho nemám, ale pokud znáte Utrpení knížete Sternenhocha od Klímy a Golema od Meyrinka, tak tyto knihy vám Mysterium tremendum určitě bude připomínat.
V této Reinerově knize panuje naprosto úžasná napjatá, tísnivá atmosféra, v níž autor skvěle balancuje na hranici mezi snem a realitou – čtenář tak musí být neustále v pozoru, aby se mu dobře dařilo se orientovat, co se děje a která postava má co na svědomí. Je to výborně napsaný psychologický román, který se vám zaryje do paměti a zůstane vám v ní ještě dlouho po přečtení.
Knihu jsem si naprosto užila a určitě se k ní vrátím! Rozhodně považuju Mysterium tremendum za jednu z nejlepších věcí, co jsem v letošním roce přečetla.

Nebylo to špatné, ale asi více jak samotný příběh mě zaujal jeho vznik. Když autor svou knihu zabalí do vlastní kůže, tak je to síla. Kniha vypadá skvěle, je celkem čtivá, místy napínavá, občas lehce nechutná, ale dá se to.