Stařec, který četl milostné romány
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#amazonie
#chilská literatura
#džungle
#ekvádor
#indiáni
#indiáni jižní ameriky
#novely
#zfilmované
#životní prostředí
O čom je kniha Stařec, který četl milostné romány?
Svou světoznámou novelu Stařec, který četl milostné romány napsal Luis Sepúlveda po sedmiměsíčním pobytu v pralese u indiánského kmene Šuarů. Děj příběhu, kterým chilský autor v roce 1989 oživil zájem Evropanů o latinskoamerickou literaturu, se odehrává v amazonské oblasti Ekvádoru. Do zapadlé vesnice s lehce ironickým názvem El Idilio ("Idyla") přijíždí po řece dvakrát do roka ambulantní zubař, aby vesničanům ulevil od trápení s bolestmi zubů. Jedním z jeho přátel je i starý muž, který čte rád milostné romány, a zubař mu jich vždy přiveze zásobu na celý půlrok. Antonio José Bolívar odešel do džungle spolu se svou ženou, ta v ní ale přišla o život. Antonio nejprve z její smrti vinil džungli, ale s postupem času, který strávil životem s místními indiány, si začíná džungle vážit a vidět v ní nádhernou bytost, a současně pochopí, jakou zkázu do ní vnáší civilizace. Antonio žije svůj vesnický život, sám se svými milostnými romány. Když však okolí vesnice začne ohrožovat ocelotí samice, je díky svým zkušenostem s životem v džungli povolán, aby tento problém vyřešil Kniha psaná střízlivým až lakonickým stylem přináší kromě nového stylu i nový pohled na téma pralesa: prales tu není idylický ani hrůzný, nýbrž je vylíčen jako živoucí bytost, rovnoprávná s člověkem. Sepúlveda zdůrazňuje vzájemnou závislost člověka a přírody; člověk jí není nadřazen, ani ji nedobývá, nebojuje s nelítostnou přírodou o životní prostor, na nějž jako by měl automatické právo, ale naopak má být vůči ní pokorný a přijmout její zákony; pak jí není vydán všanc a nehrozí mu, že ho prales pohltí. (Založil/a: Elisa.Day)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Krásná a milá knížka "osekaná" o všechna adjektiva. V knížce se nenajde zbytečného slova navíc, je útlá a přesto je v ní tolik děje. Do ruky se mi dostala naprostou náhodou a já už jdu koukat na další autorovy knihy.
Seznámení Elisy s knihou sedí do všech podrobností.. nejsme "předurčeni" vládnout přírodě. Tahle kniha je o pokoře kterou mají lidé kteří s ní souznějí. Klidně pozorují ale nejsou lhostejní. Stejně jako rybář na břehu řeky je tichý pozorovatel který ví že tok řeky neobrátí, ale může chytit rybu.. a nebo taky ne.
Úsporný styl mi kápl do noty stejně jako ironie i drsné reálie, střídala jsem četbu s audioknihou a obojí jsem si opravdu užila. Kniha mě přenesla v prostoru i v čase a podprahově vyjádřená úcta k přírodě se nese celou novelou čím dál výrazněji. Byl to krásný zážitek.
Líbilo se mi, že až téměř přes lhostejné vyprávění to ve mně vyvolávalo různorodé pocity - znechucení, smích, dojetí. Knížka na jeden večer, který za to bude stát.
